Oslavy ve Slavkově tento víkend

Součástí je i setkání s přáteli z ostatních Slavkovů. Účast potvrdilo celkem pět delegací: Slawkow - Polsko, Vyšný Slavkov, Malý Slavkov – Slovenská republika, Slavkov pod Hostýnem a Slavkov u Brna– Česká republika.

V letošním roce u příležitosti výročí připravila obec také dvd záznam a mapku obce, na nichž je zachycen vývoj obce od jejího vzniku až po současnost.

A kde vlastně vznikl název obce Slavkov u Opavy? Nejstarší zmínkou zdokumentovanou výzkumem archeologů z roku 1995 je sídliště z doby lineární kultury 5000 let př. Kristem. První písemná zmínka o Slavkovu je z roku 1224. Tehdy král Přemysl Otakar I. daroval ves s dalšími majetky městu Opavě v souvislosti s jeho mílovým právem.

V této listině je nazývána „Zlawicowawes„ a je zde uveden předchozí majitel Petr. Na listině je podepsán syn Slávkův – Bohuslav. Jméno Slavkov je tedy odvozeno od jména jeho lokátora Slávka nebo Slavíka. V majetku Opavy zůstala pouze do roku 1255, kdy je obec přiřčena biskupem olomouckým Brunem, Herborduz Fulštejna.

Změnu v držbě slavkovského zboží potvrdil i král Přemysl Otakar II., který vydal 18. července1256 v Opavě po generálním sněmu o záměně slavkovského dvora za dvůr německého řádu. Páni z Fulštejna patřili k nejbližšímu okruhu Brunovy družiny a manský statek užívali až do roku 1447.

O významu rodu Fulštejnů svědčí již před získáním Slavkova role Herborda, který doprovázel Přemysla Otakara II. na křížové výpravě proti pohanským Prusům a bránil i biskupské statky před vpádem Vladislava Opolského. Jeho podpisy nacházíme na řadě význačných královských listin.

Syn Herbordův Jan se po roce 1279 objevuje v nejbližším okolí královny vdovy Kunhuty, která se po bitvě na Moravském poli uchýlila do nedalekého Hradce nad Moravicí. Posledním z rodu Fulštejnů byl Mikuláš ze Slavkova. Ten se roku 1447 vzdal slavkovského léna do rukou olomouckého biskupa Pavla z Miličína.

V následujícím období se držitelé slavkovského panství rychle střídali. Roku 1523 se stal držitelem Slavkova Jan Vlk z Konecchlumí, posledním držitelem byl jeho vnuk Jiří (v letech 1576 – 1577 nejvyšším dvorským sudím markrabství moravského a přísedícím zemského soudu v Opavě), který zemřel v roce 1598 a jeho skonem vymřela slavkovská větev po meči.

Bratři Vlkové provázeli císaře Maxmiliána II. v boji proti Turkům do Uher roce 1566. Ten před svou smrtí postoupil biskupské léno svému švagrovi Šalamounovi Mošovi z Bittendorfu na Slatině. Jeho synové Jiří a Jan prodali v roce 1636 pánu Sedlickému z Choltic, v roce 1677 získal Slavkov Jiří Valerián Podstatský z Prusínovic.

Roku 1707 byl jeho syn František Dominik povýšen do hraběcího stavu a jeho vnuk František Valerián se oženil s Terezií z Lichnštejnu a Kastelkornu. V roce 1762 císařským majestátem bylo povoleno sloučení rodového jména i znaku s výše uvedeným rodem.

V majetku tohoto šlechtického rodu zůstalo až do roku 1907. Jak je patrné, držitelé Slavkova byli velice vlivnými osobami své doby.