Program v Artu bude poměrně dost našlapaný. Kromě již zmíněné skupiny Děsně fajn se na pódiu také objeví Jaromír Sedláček mladší, soubor nazývající se Rotující kedluben IIII, aktéři z pořadu Na stojáka Lumír Tuček nebo Vojta Záveský a také Jan Kunze, který si střihne pár veršů ze své sbírky Dekadent dezert.

Vraťme se na začátek k uskupení Děsně fajn. To existuje již od roku 1983. Cílem skupiny je ukázat, že pop-music se dá dělat i trochu jinak. „Naše skladby jsou kýčem toho nejhrubšího zrna. Neumíme opravdu vůbec nic,“ uvedl Jiří Siostrzonek.

Repertoár skupiny je stálý a neměnný: „Zahrnuje asi šest písniček. K tomu pár povídek a kouzelnická vystoupení.“ Původní vize kapely byla v době bývalého režimu si vystřelit z folkových festivalů, kde se často zpívalo o smrti či nesvobodě. Děsně fajn, to je zkrátka živel. A vsaďte se, že dokáže zvednout náladu za jakékoliv situace.

„Někdy hrajeme zachmuřeným lidem, kteří jsou třeba zrovna nějak negativně naladění. Co může být horšího než naše hudba?“ usmíval se Jiří Siostrzonek.

Jeho skupina často sází na neotřelé praktiky. Kupříkladu na jevišti využívá zpěvačku, která má poněkud nevšední funkci. „Zpěvačka zásadně nezpívá, ať se posluchači mají alespoň na co dívat,“ pronesl Jiří Siostrzonek.

Pokud se ptáte, jak vystoupení Děsně fajn může vypadat, nejde o vůbec špatnou otázku. Odpovědět se pokusil sestavit jeden z frontmanů: „Někdy jednu skladbu opakujeme třeba i třikrát. Často se nám přihodí, že někdo to jednoduše zapomene, netrefí tón a chyba je na světě. Nezřídkakdy se stane, že některého člena hraní omrzí a během koncertu se sebere a odejde.“

Uznejte sami: viděli jste někdy podobné vystoupení? Jestli ne, v pátek 20. ledna od 20 hodin můžete vše napravit.

Petr Dušek