Před nedávnem jste dotočil filmovou komedii Honza dědí mlýn. Jak práce na filmu probíhají a kdy by se ho mohli dočkat diváci?

V současné době začínáme pracovat na řazení scén, posléze se bude dělat střih a v únoru bych si přál sejít se s hudebním skladatelem, kterému sdělím svou představu. Natočeného materiálu je spousta, proto jen jeho seřazení zabere tři měsíce, střih další tři.

Finálový a hudební střih by se měl pak udělat během prázdnin. Premiéru plánujeme v nově zrekonstruovaném kině Panorama ve Vítkově, poté se vydá film do ostatních kin. Má minulá pohádka Čertova skála bude odvysílána v tomto roce na satelitním kanále Cs Film, tak věřím, že i o nový film bude zájem.

Honza dědí mlýn je filmovou komedií, předtím jste natočil pohádku Čertova skála. Dá se říct, že jako režisér inklinujete k těmto příběhům, které balancují na pohádkovo-komediální hraně?

Rád píši pro děti, to je vděčné a současně velmi náročné publikum. Pokud je něco nebaví, hned to poznáte, začnou pojídat, šustit, šramotit, chodit na WC, a tak víte, že něco není v pořádku. Nejlepší odměna je, když děti vydrží do závěrečných titulků a chtějí pohádku vidět znovu. Což platí pro Čertovu skálu.

Tam jsme zařadili na konec po titulcích čerta, který řekne závěrečné poučení a ono to funguje. Většina diváků se tak dívá až do „posledního čerta“.

Jak jste se k této práci vůbec dostal? Pohybujete se u filmu už dlouho?

K této práci jsem se dostal díky jednomu kamarádovi, ten už od mládí natáčí amatérské hrané filmy a na některých jsem se i podílel. Jinak se věnuji divadlu, ale film mě lákal. S přestávkami se tomuto koníčku věnuji snad pětadvacet let.

Vlastní tvorbu jsem však nastartoval před čtyřmi lety pěknou prvotinou, jak jinak než pohádkou, Zlatá kuželna. Tahle pohádka začala tak, že jsem byl požádám o scénář dokumentárního filmu na téma jesenických pohádek. Udělali jsme ten dokument jako pohádku, bylo to prima, a tak jsem přidal jednu scénu, potom další a byla z toho malá „televizní pohádka“.

Jednou jsme se bavili o tom, že jste se podílel na natáčení pohádky Zdeňka Trošky Z pekla štěstí. Co všechno filmově vlastně máte za sebou a na co jste třeba nejvíce hrdý?

Já se pohyboval vždy kolem kultury a umění, kromě vysokoškolských studií jsem vystudoval i divadelní konzervatoř a patřil jsem do třídy Marie Pištěkové. Rok jsem byl ve Francii, no a k filmu jsem se dostal díky dalšímu koníčku, tím je historický šerm. Jezdilo se do komparzu a pak jsem si vyzkoušel i práci ve štábu. Právě u pohádky Zdeňka Trošky Z pekla štěstí.

Zde jsem měl na starosti komparz a hodně jsem se rozhlížel kolem sebe. Tohle je moc důležité, poznat, jak to chodí nejen před kamerou, ale i za ní. Bez dobrého zázemí by se pořádný film nedal natočit nebo by se režisér zbláznil. Jak není vše řádně připraveno a naplánováno, přestane se dařit.

Kromě této pohádky jsem se ještě účastnil natáčení několika filmů pro zahraniční produkci, například čtyřdílného historického filmu Napoleon.

Honza dědí mlýn a také Čertova skála byly natáčeny v Moravskoslezském kraji, převážně pak na Opavsku. Lze vás tedy zařadit do pomyslné kolonky – okresní režisér? Je třeba Opavsko lokalitou, která vás nejvíce inspiruje?

Spíše bych řekl krajský režisér. Mé filmy se natáčely nejen na Opavsku, ale také na Jesenicku a Novojičínsku. Na domácí půdě se navíc natáčí velmi dobře – maximální podpora, znalost okolí i lidí. Nikdo neodmítne, naopak vás podpoří. Navíc v kraji máme krásná místa.

Nemyslím si, že všechny pohádky by měly vznikat v Praze a okolí. I Pražáci rádi prchají na venkov. Je třeba se dívat kolem sebe a najdete spoustu krásných míst i zajímavých lidí. Dovedu si představit točit kdekoli, ale je to o penězích.

I pan Troška natočil Slunce, seno, jahody v Hošticích a zapojil tam celou ves. A právě ten první díl je nejlepší, je tam cítit domácí prostředí. Také se tam rád vracel.

Pavel Vaňásek se narodil 13. července 1970 ve Vítkově, kde také vystudoval místní gymnázium. Následovala úspěšná studia na Lidové konzervatoři v Ostravě, dále na pedagogické fakultě ve stejném městě a složení doktorátu na Filozofické fakultě v Olomouci.

Momentálně podniká, provozuje vlastní divadelní a šermířský soubor Arcus a také moderuje. Zatím je svobodný, ale tvrdí, že člověk nikdy neví. Mezi jeho koníčky patří různé sporty, auta a vše, co jezdí, dále pak historický šerm, má rád i práci s dětmi nebo chalupaření.

V roce 2020 by se chtěl pustit znovu do tvorby filmu, a to druhým natočením jeho historického snímku s názvem Tvrz.