Recitoval deset minut zpaměti

Vedle opavských básníků a členů Perplexu Dana Jedličky a Jana Kunzeho se představila i hlavní hvězda celého čtení Roger McGough. V současnosti jeden z nejuznávanějších tvůrců poezie v Británii. Není to tak dávno, co byl zvolen předsedou britské Poetry Society (básnické společnosti).

Tyto údaje by jako základní McGoughovo představení mohly skvěle posloužit. „Když jsme dorazili do kavárny, Roger McGough tam společně s několika dalšími hosty už seděl. Poetry Place se brzy zaplnila. Poměr Čechů a Angličanů byl asi 3:1. Večer jsem uváděl v angličtině. Hovořil jsem jednak o vystupujících autorech a jejich poezii a jednak o činnosti nakladatelství Perplex,“ líčil průběh večera Dan Jedlička.

Jako první se ujal slova Jan Kunze, který přečetl několik veršů z básnické sbírky Dekadent Dezert. Potom převzal jeho úlohu Jedlička a představil svou nejnovější překladovou knihu Někdo přijde a udělá to za mě líp, v níž shrnul to nejdůležitější z tvorby Rogera McGougha:

„Na závěr vystoupil jako zlatý hřeb večera právě Roger McGough, který zpaměti vystřihl asi desetiminutové čtení. Pak jsme knihu pokřtili a dali prostor návštěvníkům, aby mohli autorovi položit otázku nebo si jím osobně nechat podepsat knížku.“

Předseda Poetry society McGough

Jak již bylo zmíněno, McGough se nedávno postavil do čela Poetry Society. Dan Jedlička hovoří o rozdílech mezi britskou a českou básnickou společností. Prvně zmíněná má mít daleko větší tradici. Vznikla již v roce 1909 a jedná se o skutečnou instituci se svým sídlem, fondy a organizační strukturou. Vyvíjí také spoustu aktivit.

„Je to neakademické společenství a předsednictví je spíš čestná funkce. Jsem rád, že ji McGough dostal, když už mu před dvěma lety uniklo nejvyšší národní ocenění Poet Laureate,“ mínil člen nakladatelství Perplex a jedním dechem dodal: „Jeho hlavní přínos vidím v tom, že Poetry Society povede člověk, který poezií žije a kterého britští básníci prostě berou jako osobnost, třebaže jim jeho poezie nemusí úplně sedět.“

Respekt a uznání pro McGougha

Dan Jedlička pracoval na překladové knize celkem osmnáct měsíců. Společné čtení s McGoughem bere jako takovou zlatou tečku za tvrdou dřinou: „McGougha respektuji a obdivuji za jeho celoživotní práci a energii, kterou i v pokročilém věku dává do všeho, co dělá. Je pocta, že takovému člověku můžu vydat knihu. Mám radost, že vystoupil spolu s námi. Klidně se na nás mohl vykašlat.“

Do Poetry Place si našlo cestu hned patnáct Čechů. „Mimochodem dva z nich byli náhodní turisté, kteří ten den přiletěli do Londýna a náhodou někde viděli plakát,“ usmíval se Dan Jedlička. Literární večer nebyl po organizační stránce vůbec jednoduchou záležitostí.

Česká komunita v Londýně má svou členskou základnu, ale oproti té polské funguje podstatně hůře: „Jsou to lidé, kteří do Londýna přišli za prací a výdělkem, ne za poezií. Na kulturu moc nechodí a zmobilizovat je, aby přišli na český literární večer, dalo docela námahu. Už jenom proto, že v Londýně nemáme tolik kontaktů.“

Londýn jako velký zdroj inspirace

Velice specifické londýnské prostředí na lidi působí různě. Byť se jedná o velkoměsto čítající skoro osm milionů obyvatel, na Dana Jedličku má uklidňující účinek. „Londýn mě coby město inspiruje, ale ne k psaní poezie o tom místě samotném. Je to spíš taková duchovní inspirace, osvěžující kontakt se světem, který netrpí malostí, komplexem a zápecnictvím,“ vysvětloval opavský básník a ještě doplnil: „Vzhledem k tomu, jak je to rušné město, jedná se trochu o paradox. Londýn mě zkrátka neuvěřitelně uklidňuje.“

Oslava pětiletého výročí Perplex byla netradiční. Trošku podle přísloví: když nemůže Mohamed k hoře, jde hora k Mohamedovi. „Ostatní nakladatelství se spíše snaží vozit známé autory do Česka než za nimi jezdit ven, což bychom přirozeně udělali i my, ale Roger McGough je už příliš starý a do zahraničí již nejezdí. K setkáním se známými autory dochází spíše na zahraničních knižních veletrzích, jichž se některá česká nakladatelství účastní,“ zakončil Jedlička.

Petr Dušek