Jejich skvělé představení si můžete vychutnat v pondělí v gotické síni minoritského kláštera. Představení, které je vhodné pro diváky všech věkových kategorií, začne v devatenáct hodin.

Autoři slovo Piškanderdulá nalezli jednoho dne napsané dětskou rukou na zdi nedaleko domu, ve kterém žijí. Nápis neměl zřejmě žádný význam, ale odrážel jeden ze základních principů jejich představení: inspiraci dětskou hrou. Dalším zdrojem inspirace jim byla staletá tradice loutkového divadla.

Představení Piškanderdulá je dobrodružnou výpravou za odhalením podstaty loutkářského umění. Výtvarník a řezbář František Vítek vyřezal ze dřeva řadu loutek představujících tanečnice, artisty, rytíře, koně, smrtky a kašpary. Loutky jsou neoblečené, jejich mechanismus je odkrytý.

Věra Říčařová s nimi mistrně hraje. Jednou vycizeluje gesto do nejjemnějšího detailu, jindy nechá loutku krutě spadnout, aby dřevo zaznělo jako hudební nástroj. Výsledkem je inscenační tvar, kde se nic nepředstírá a všechno se ve volném tempu rodí, rozvíjí i dopovídá před užaslými zraky malých i velkých diváků.

Na starém vozíku, k němuž si vyhublého koníka možná domyslíme, se dějí věci. Artisté balancující na laně i na špičce věže, v obří dřevěné hlavě se odvíjejí boxerská utkání, houslista zahraje kterési paganiniovské concertino, v srdceryvném příběhu se sokové posekají o přízeň krásky, jíž nemůže nepuknout žalem srdce, tančí se tu třasák i dupák a Smrt odjíždí na bujném oři…

Kouzlení s loutkami trvá dvě hodiny a zcela absorbuje pozornost tříletých capartů i dospělých diváků. Nebývale graduje, vrací se a zase poskočí kupředu až k světoznámému tanci Smrti, při němž se marioneta rozloží na výtvarné prvočinitele - a zase se poskládá…

Atmosféru představení, v němž se jeho oběma protagonistům daří zavést publikum do světa snu, z něhož se na konci představení jen pomalu vrací do skutečnosti, dotváří staré hrací strojky a gramofony na kliku, které cinkají, chrchlají, zadrhují se a vyluzují libé tóny.

Ačkoliv se představení Piškanderdulá stalo ozdobou mnoha významných evropských divadelních festivalů, Věra Říčařová a František Vítek své představení hrají jen velmi zřídka. Proto se každé jejich vystoupení stává skutečně unikátní záležitostí.