Geniální architekt! Tak lze nejstručněji charakterizovat odkaz, který po sobě světu zanechal Joseph Maria Olbrich. Přesto byl v Opavě, jeho rodném městě, v podobě výstavy připomenut zatím pouze dvakrát. A tak Olbrich na své úplné docenění v Opavě, v níž světlo světa spatřil 22. prosince 1867 a z níž natrvalo odešel v říjnu 1890, stále čeká.

Přispět k němu má proto především zásluhou občanského sdružení Za Opavu také dnešní výroční den. Abychom ale nebyli nespravedliví. Před 20 lety uspořádalo výstavu Olbrichova díla Slezské muzeum a poté pro připomenutí umělcova významu mnoho udělal Opavan Jindřich Vybíral, dnes profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Proto nemohl chybět ani na květnové konferenci Mladí mistři, kterou na počest jubileí žáků Otto Wagnera, mezi nimiž Olbrich zaujímá přední místo, připravilo ostravské územní pracoviště Národního památkového ústavu a Ústav historických věd Filozofickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity. V programu jednání se Olbrichovi věnovaly referáty zástupců obou konferenci pořádajících partnerů, Nadi Goryczkové a Pavla Šopáka. Posledně jmenovaný vedl před několika lety také diplomovou práci Davida Nehyby z Hrušovan nad Jevišovkou na Znojemsku, který ji věnoval tématu „J. M. Olbrich doma“.

Vraťme se ještě k výstavě první, tentokrát o 105 let zpět. V uměleckoprůmyslovém muzeu byla zahájena v únoru 1903 a představila část Olbrichových prací z Vídně a dále jeho tvorbu z let 1900-01 vzniklou již za působení v Darmstadtu. Tyto exponáty měly podle vyjádření Troppauer Zeitung z 21. února 1903 „objasnit Olbrichovu radost z toho, jak jednoduchými prostředky lze v umění sloužit kráse.

Vedle architektury dal Olbrich neomezené pole také široké oblasti uměleckořemeslných prací. Jeho práce tak reprezentují vše, co můžeme chápat pod pojmem dům v moderním smyslu.“ Co dodat? Že Olbrich nezůstal osamocen. Do plejády Wagnerových žáků patří rovněž třeba Krnovan Leopold Bauer, od jehož smrti letos uplyne 70 let, nebo jiný jubilant Hubert Gessner, zemřelý před 60 lety. Všem třem má patřit zářijová výstava v Galerii Albertovec.

(ian)

Opavou projde zítra na počest Olbricha průvod

Zlatá koule z vídeňského Pavilonu Secese. Také ta bude k vidění v průvodu, kterým zítra členové občanského sdružení Za Opavu připomenou sté výročí úmrtí světoznámého architekta a opavského rodáka Josefa Marii Olbricha.

„Průvod chůdařů a stylizovaných modelů nejslavnějších Olbrichových staveb vyrazí v 16 hodin z Ptačího vrchu na Horní náměstí, dále pak k architektově bustě na náměstí Osvoboditelů a skončí na místě jeho zbořeného rodného domu na Ratibořské ulici,“ uvedl jeden z organizátorů akce Dalibor Halátek.

Hlavním modelem v průvodu bude více než dva a půl metru velká zlatá listová koule ze světoznámého vídeňského Pavilonu Secese. Další modely budou vyrobeny podle opavského domu architektova bratra a svatební věže z Darmstadtu. Jedinou zachovalou stavbou na Opavsku, na jejímž projektu se Olbrich v roce 1889 podílel, je kostel Antonína Paduánského v Melči.

V samotné Opavě nechal Olbrich přestavět pro svého bratra Edmunda Jana v roce 1904 svůj rodný dům na Ratibořské ulici 17. Dům však byl roku 1958 zbourán. Olbrichovy souputníky Leopolda Bauera a Huberta Gessnera připomene v polovině září také výstava, která bude zahájena v polovině září v Galerii Albertovec. (mif)

Olbrich zemřel na leukémii

Narodil se 22. prosince 1867 v Opavě. V letech 1882-86 studoval na průmyslové škole ve Vídni. Poté nastoupil praxi u opavské stavební firmy Augusta Bartela, kde se vypracoval až na vedoucího architekta. V roce 1890 zahájil studium na Akademii ve Vídni, po jehož ukončení pracoval v ateliéru Otto Wagnera.

Ještě v první polovině devadesátých let 19. století se stal členem uměleckého spolku Künstlerhaus a záhy též Klubu sedmi, který v roce 1897 inicioval vznik uměleckého sdružení Vídeňská secese, jejíž slavný výstavní pavilon Olbrich projektoval. Další životní a tvůrčí osudy spojil na sklonku 19. století s Darmstadtem a jeho kolonií mladých umělců.

Od roku 1903 se angažoval i ve Spolku německých architektů. O čtyři roky později přesídlil do Düsseldorfu, kde 8. srpna 1908 na leukémii zemřel.

(ian)

Olbrichovo dílo pro Opavu a Opavsko

Za působení u stavební firmy Augusta Bartela se Olbrich zviditelnil nejprve jako autor nerealizovaného návrhu na úpravu Ptačího vrchu v Opavě (1889) a poté spoluautor kostela sv. Antonína Paduánského v Melči, který byl postaven v letech 1889-90.

Jako student Akademie ve Vídni se v roce 1891 svým projektem Stella zúčastnil soutěže na stavbu budovy uměleckoprůmyslového muzea v Opavě, v níž získal druhou cenu spojenou s odměnou 200 zlatých. Do třetice nebyl v Opavě realizován ani Olbrichův návrh kavárny Niedermeyer (1898) situovaný na roh Panské (dnešní Masarykova) a Hrnčířské ulice.

Architekt se tak v rodném městě dočkal jediné realizace, když v roce 1904 navrhl přestavbu domu pro svého bratra Edmunda v Ratibořské ulici (čp. 17). Nedochovala se; dům byl v září 1958 zbořen. (ian)

Co Opava udělala pro svého slavného rodáka?

V roce 1911 byla na Olbrichově rodném domě v Ratibořské ulici (čp. 15) na základě usnesení městské rady a se souhlasem tehdejšího majitele domu Hermanna Stoklasy odhalena pamětní deska. Nesla nápis: „V tomto domě se 22. prosince 1867 narodil architekt Josef Maria Olbrich“. Pro demolici domu byla však pamětní deska v září 1958 odstraněna.

Od 20. let minulého století měla Opava Olbrichovu ulici (J. M. Olbrichgasse), která byla ovšem v roce 1946 přejmenována na ulici Gorkého. Olbrichovo jméno se do názvosloví opavských ulic dostalo znovu v roce 1990, kdy po něm byla nazvána dřívější třída Rudé armády (1946-89), původně od roku 1877 nazývaná Školní okruh (Schulring).

Úplné morální satisfakce se ale Olbrichovi v Opavě dostává teprve v posledních letech. V prostoru upraveného náměstí Osvoboditelů našla své místo jak zmenšená kopie Olbrichovy kašny pro Darmstadt, tak jeho busta, kterou v roce 2005 vytvořil sochař Gothard Janda. Loni vydalo město publikaci Bohuslava Žárského Architekt poezie a básník secese věnovanou P. Bezručovi a J. M. Olbrichovi.

(ian)