Adame, zkuste se čtenářům trochu charakterizovat. Do jakého žánru vlastně spadá vaše hudba?
Hrajeme něco okolo garage-rockenrollu nebo se aspoň o něco takového snažíme. Kapela je spolu pět let. Žánr se postupem času vyvíjel s tím, že jsme začínali na punku a momentálně jsme u garageového zvuku.
Vzpomenete si na začátek Cocaine Party?
Vzpomenu si na to přesně, protože jsem ji zakládal já. Bylo to ze srandy. Slezli jsme se na zkušebně a začali zkoušet. Neměli jsme vůbec žádné ambice, ale jak šel čas, dařilo se nám víc a víc a hodně nám pomohly dvě soutěže, které jsme vyhráli.
Jednou z nich byla UBC – University Band Contest, tento úspěch nás hodně posunul kupředu. Druhou pak byla REC.stage, která spadá do projektu Čistý festival. To nám letos umožní hrát na známějších a větších festivalech, jako jsou Colours of Ostrava či Rock for People.
Nejspíš i fanouškům to vrtá hlavou, ale proč zrovna Cocaine Party?
Na našem prvním koncertu po nás pořadatel chtěl jméno kapely, které jsme do té doby neměli. Za domácí úkol jsme si dali do večera vymyslet nějaké názvy, ať to provizorně sklepeme. V té době jsem zrovna četl knížku Heroinové deníky od Nikkiho Sixxe, tak mě to nějakým způsobem evokovalo.
Navrhl jsem to klukům, kterým se to zalíbilo. Padly ještě další návrhy, ale řekli jsme si, že to je blbost jak mraky a později to změníme. To se však nestalo a žádnou změnu ani neplánujeme. Na názvu se nám líbí, že je lehce provokativní, lidi si ho tedy snadno zapamatují.
Buď se jim to líbí, nebo ne. Vyvolá to zkrátka buď pozitivní, nebo negativní reakce. Byť je to stupidní název, nehodláme ho měnit.
V jakém věkovém rozmezí se pohybují vaši fanoušci?
Řekl bych, že je to napříč věkovým spektrem. Nejvíce lidí podle mého na nás chodí v našem věku, tedy v rozmezí dvaceti až osmadvaceti let. Nemáme žádnou nálepku, že bychom hráli pro třináctileté holky anebo pro šedesátileté dědky. Nijak vyhrazené to není.
Stihli jste už objet nějaké velké tuzemské festivaly?
Z festivalů bych vypíchl dva. Největším úspěchem pro nás jsou asi Mighty Sounds, což byl pro nás nepřekonatelný zážitek. Atmosférou ovšem vede Dokořán. Lidi jsou tam naprosto skvělí a jedná se o náš nejoblíbenější festival, kde jsme zatím měli možnost si zahrát.
Vyhovují nám tyto festivaly, které mají takovou domácí, skoro až rodinnou atmosféru. Velké očekávání jinak máme od festivalů, na nichž si letos zahrajeme poprvé. Jde o Colours of Ostrava a Rock for People.
Vyprodukovali jste za dobu své existence nějaké desky?
Vydali jsme dvě EP. K tomu prvnímu se nyní už moc nehlásíme. Nehrajeme z něj ani žádné písničky. Druhé a zároveň poslední je That's Better, z toho v našem playlistu hrajeme veškerou naši tvorbu. K tomu jsme ještě přihodili singl Sometimes, na který jsme natočili náš debutový klip.
Co plány do budoucna?
Zrovna nedávno jsme si řekli, že bychom se zavřeli do studia, udělali jeden dva songy a k nim natočili nějaké klipy. Nějaké plnohodnotné CD zatím v nejbližším půlroce neplánujeme. Časem však na něj určitě dojde. Chceme obrazit co nejvíce festivalů.
Pro léto se toho rýsuje fakt hodně. Potom uvidíme, jestli se to nakonec podaří, přijde na řadu vystoupení v zahraničí. Nějaké země jsou domluveny a snad to klapne.
Jste pyšný na to, kam se vám to povedlo dotáhnout? Letošní účast na ostravských Coloursech nebo Rock for People, to už v hudební branži něco znamená.
Kapelu jsem zakládal a momentálně jsem poslední z původní sestavy. Žádné ambice nebyly, vznikli jsme čistě pro zábavu. Postupně, jak jsme na sobě začali víc a víc pracovat a přicházeli třeba kluci s vyššími ambicemi, to šlo strašně dopředu. Kapela ve všech ohledech překonala mé představy.
Proč se obsazení kapely za těch několik let tak významně proměnilo?
V prioritách jsme se rozcházeli, kluky to tolik nebavilo a nechtěli tomu tolik dávat. Nikdo nikdy nebyl vyhozen, každý odešel potom, co jsme se pobavili, jestli chce pokračovat a tak dále.
Teď to rozjíždíme víc a víc, a právě proto je to náročnější. Zkoušení a koncertů je opravdu hodně. Není to úplně pro každého. Původně to bylo čistě o zábavě, teď s tím, jak se nám začalo dařit, je to o něčem jiném. Někteří chtěli směřovat někam jinam.
Funkce frontmana připadá na vaše bedra?
Ze startu jsem možná já měl nějakou manažerskou pozici, ale nyní bych za frontmana označil našeho zpěváka Filipa Nekvapila alias Fíka, který se nejvíc motá kolem kapely. Ten to nyní nejvíce táhne a komunikuje s lidmi. O domlouvání koncertu se dělíme my dva.
Vaše koncerty nejsou jenom o samotné hudbě, ale vždy jde také o velkou show, která dostává posluchače do varu. Snažíte se cíleně o takový přesah do publika?
Určitě, je to věc, na které si vyloženě zakládáme. Naše hudba není tolik promyšlená, je jednoduchá a živelná. Když děláme písničky, chceme, aby byly energické, nejdůležitější pro nás je kontakt s lidmi. Na pódiové show víceméně stavíme.
Pokoušíme se vymýšlet blbiny, bavit lidi a sami sebe. Prostě ať je show. Myslím si, že obzvláště naše klubové koncerty jsou zážitek.