Je to první skutečná romantická opera, která je srozumitelná i úplným laikům. (cit. V. Spurný) Bohužel v nové inscenaci opavské opery se díky překombinovanému režijnímu výkladu divák ztrácí.

Režisér Lubor Cukr "našrouboval" na libreto naprosto jiný příběh, který zasadil do psychiatrické léčebny Sigmunda Freuda. Poustevník je přepracován na dr. Freuda, kterého např. sexuálně obtěžuje Anička (Lucie Kaňková). Z vtipné a veselé kamarádky se změnila na vulgární druhé já Agáty. Alter ego má i postava Maxe (Juraj Nociar) v Kašparovi (Jiří Přibyl), který je spojen s peklem. Nejhorším omylem je vykreslení otce Agáty Kuna (Zdeněk Kapl), jenž je v operní inscenaci pojat jako pedofil, který zneužíval malou Agátu. Tímto směrem se celá inscenace ubírá. Známý sbor družiček, který si v Německu zpívali lidé na ulici, se změnil v morbidní přehlídku krvácejících mrtvol. Symbolika s ptáky - holubice a orel - působí místy komicky. Používání přední projekce, kostýmy při vstupu do hlediště ap. se stává stereotypem režiséra Cukra.

Výtvarník scény a kostýmů David Janošek pracoval v intencích režisérovy koncepce. Kancelář S. Freuda by mohla být odpovídající myslivnou polesného Kuny.

Záchranou inscenace je hudební nastudování Vojtěcha Spurného. Malé obsazení orchestru nepřekrývá sólisty, z nichž nejvíce zaujali svými výkony Barbora Řeřichová jako Agáta a Juraj Nociar v roli Maxe. Dovedu si představit ve stěžejních rolích i kmenové sólistky. Sjednocený zvuk operního sboru pod vedením Kremeny Pešakové splnil hudební zadání.

Provedení této opery asi více diváků do divadla na operu nepřitáhne.

Jana Gélová