Skvělou volbou byl režisér, který hru dokázal velmi zdařile zasadit do opavských poměrů. Nese jeho typickou pečeť a nabízí se možné srovnání s kdysi rovněž zdařilou hrou Sekretářky z Ostrožné pod taktovkou stejného režiséra. Situaci měl usnadněnu tím, že několik sezón působil ve Slezském divadle jako šéf činoherního souboru a mohl tudíž vybírat podle dokonalé znalosti jednotlivých členek.

Slezské divadlo: Dámská šatna. Autor: Arnošt Goldflam, scéna a kostýmy: Michal Hejmovský, režie: Roman Groszmann. Premiéra 10. listopadu.

Protagonistkami jsou čtyři herečky různého věku a povah - Truda. Marie, Líza a Klára. Benjamínkem souboru je Klára. Na rozdíl od svých starších kolegyň, smířených s faktem, že příležitostí herečkám s přibývajícím věkem rychle ubývá, dostává Klára jednu naivku za druhou a už jí jdou na nervy. Když se však své toužebně očekávané „hauptky“ konečně dočká, pochopí, že k ní ještě umělecky nedorostla.

Tereza Bartošová ji vede cestou od mladické drzosti k trpkému popremiérovému poznání, že všeho moc škodí a cesta přehráváním role k úspěchu nevede. Hana Vaňková nepojímá svou Trudu jenom jako pragmaticky uvažující umělkyni se sklonem k ironii i sebeironii, kterými je proslulá. Bez podpůrných berliček ji ukazuje též jako psychicky zraněnou ženu, marně toužící po pevném a klidném rodinném zázemí.

Ivana Lebedová představuje Lízu jako nervózní stárnoucí herečku, které už věk bere šanci na výraznější roli. Kamila Srubková zachycuje v chování energické až drsné Marie nejenom suverénní postoj při řešení problémů, ale nechává probleskovat i jemnější odstíny její povahy. Prázdné scéně dominuje herecká šatna, ve které herečky tráví svůj čas mezi výstupy na jevišti. Jde o místnost srovnatelnou s účtárnou a podobnými kancelářemi jen s tím rozdílem, že její obyvatelky jsou herečky, které nežijí pouze život svůj a se svými problémy, ale současně též život určených postav s jejich problémy. Hra bude patřit k činoherním titulům, které se povedly. Dámy – bravo!