Jde o prvotinu Václava Havla z roku 1963 a na inscenaci je to znát. Děj je postaven na záplavě frází, typických pro dobu vzniku hry, které dnes však už vyšuměly a mladším divákům nic neříkají. Problém současnosti je totiž úplně jinde a z doby vzniku titulu přežívá jen úřednická byrokracie.

Některé prazvláštní slovní hříčky diváky přece jen rozesmávají, ale víc by je určitě oslovila aktuálnější témata Havlovy tvorby, například Odcházení, pojednávající o současné výměně politiků na postu mocných.

Režisér Rudolf Tesáček si představitele postav vybral dobře. Jakub Stránký vystihl v Hugovi Pludkovi pragmatického mladíka, který si zájem o šachové figurky rychle rozšiřuje o manipulování s lidmi. Jako šachista umí být navíc pokaždé o dva tahy dopředu, což byla pro kariéru vždy živná půda.

Poslušného manžela a snaživého taťku Pludka vystihl Kostas Zerdaloglu podle očekávání zcela pragmaticky a jediná premiérová výhrada se týká výslovnosti. Ne vždy mu totiž bylo dobře rozumět, a pointa frází i slovních hříček tak mnohým divákům unikala.

Energická mamka Pludková v podání Hany Vaňkové pokaždé ví, co je pro rodinu správné, aniž by se přitom ohlížela na pocity ostatních. Čtveřice úředníků představuje tragikomické postavičky s gumovou morálkou.

Michal Stalmach jako zahajovač Ferda v afektu prozrazuje skutečný a dobře tajený postoj k ostatním, dvojice likvidačních tajemníků v podání Ivany Lebedové a Martina Valoucha svou servilností k mocnějším i přezíravostí ke slabším vzbuzuje úsměšek i útrpnost a ředitel zahajovací služby Martin Táborský přijde ve své funkci dokonce o kalhoty.

Každý z nich si věrohodně válí svou soukromou kuličku z životních jistot a třese se přitom strachy, kdy o ni přijde. První polovina inscenace je zdlouhavá a poměrně málo sdělná. Tempo zrychluje až druhá část, týkající se přímo zahradní slavnosti a jejího následku.

Podle některých divadelních odborníků představuje Zahradní slavnost absurdní divadlo a tomu Albert Pražák přizpůsobil scénu. Náznakově zachycuje byt Pludkových s šachovým stolkem, spíží i kuchyňskou linkou, kontejner, ve kterém jako odpad končí žertovné předměty ze slavnosti a nepotřebné věci z kanceláře včetně majitelů i jejich představ.

Kostýmy navrhla Libuše Pražáková, hudba je dílem Vladimíra Franze.

Inscenace Zahradní slavnost nebude patřit k hitům letošní sezony, ale své diváky si určitě také najde.