Po sedmiměsíční pauze se světla v hledišti Slezského divadla ve čtvrtek 17. února znovu rozsvítila. Nové technické vymoženosti sice diváci neviděli, ale „vypulírované“ hlediště s novými tapetami, sedadly a naleštěnými štukami k ocenění přímo vybízelo.

Na forbínu jeviště přišel v 17 hodin ředitel Jindřich Pasker s krumpáčem v ruce a helmou na hlavě. Oba předměty mu vedení města v červnu zapůjčilo a teď je primátorovi Zdeňku Jiráskovi po rekonstrukci zase vracel.

Na oplátku po něm požadoval klíč od divadla, který dal v červnu městu do úschovy. Diváci všechno se zájmem sledovali v očekávání, co si na ně divadelníci ještě připravili. Když předměty skončily ve správných rukách, zvedla se železná opona a nastoupený orchestr zahrál úvodní skladbu.

Šéfům firem není humor cizí

Po ní dostal program spád, řízený činoherci Ivanou Lebedovou a Martinem Táborským. Patřil hlavně lidem, kteří se zasloužili o zdárný průběh rekonstrukce. Před návštěvníky předstupovali šéfové zúčastněných firem z tuzemska i zahraničí a přibližovali jim svůj rekonstrukční vklad, současně promítaný na jevištní plátno.

Všichni bez výjimky posluchače v hledišti, zaplněném do posledního sedadla, svým nečekaně vtipným výkladem výborně bavili. Za odměnu dostali od ředitele Paskera suvenýr v podobě rozřezaných kousků původních jevištních prken. Další část těchto prken, znamenajících svět, si po odchodu z divadla odnesli i návštěvníci.

Postavy z různých inscenací

Na jevišti se střídali sólisté opery, sbor i tanečníci v ukázkách z oper Samson a Dalila, Rigoletto, Traviata, Prodaná nevěsta i z operet Čardášová princezna a Guiditta. Moderátorská dvojice k sobě pozvala i některé postavy, které už opavským jevištěm prošly.

Být či nebýt se přišel zeptat Hamlet, na Falstaffa žalovala trojice obyvatel Windsoru, věštění se oddávala kněžna Libuše a Mach přivedl Šebestovou, kterou kouzelné sluchátko omylem proměnilo místo v Chucka Norisse v jeho reklamního partnera Martina Valoucha.

Ani moderátoři nešetřili slovním humorem, často hodně aktuálním a někdy i dost na tělo. Zvláštní ocenění zaslouží vynikající scénář, vytvořený šéfem činohry Romanem Groszmannem. Ušetřený v něm nezůstal ani ředitel Pasker označený za „šedivou vrbu“, což jen dokazuje principálovu oblibu v mikrosvětě opavského divadla.

Závěrečný přípitek účinkujících na zdar letošní „půlsezony“ provázela nálada, která byla opakem nostalgické atmosféry při spouštění železné opony na konci loňské sezony. Diváci odcházeli evidentně spokojení, dobře naladěni a s dlaněmi pálivými od stálého potlesku.