K dobovým jarmarkům patří nejen stylové stánky ověšené nejrozličnějším tovarem pro praktické využití i jen tak pro radost. Mají kouzlo nikdy nekončícího dialogu trhovců s kupujícími, kouzlo bezprostředního lidského kontaktu i poznání. Mnozí trhovci jsou totiž současně tvůrci všech těch krásných drobností a rádi divákům předvedou, jak co dělají. Proč musí třeba při drátkování džbánku začít práci svazováním drátku u dna a proč jindy začínají naopak u hrdla.

Takový byl i víkendový dobový jarmark na hradě Sovinci, který byl součástí hodokvasu rytíře Kobylky. „To je krásný svícen, budu mít krásný dárek pro někoho, koho mám ráda,“ rozplývala se na třetím nádvoří hradu mladá žena. „Ještě vám k němu přidám svíčku,“ slibuje mistr keramiky. Váhá, jestli už má krámek pro dnešek zavřít, přece jen je večer. Jenže Sovinec bude otevřen přes půlnoc a se západem slunce tu přijíždějí další stovky návštěvníků, kteří si nechtějí nechat ujít večerní program s ohňovou show a ohňostrojem. „Je fajn, že sem organizátoři nepouštějí žádné kýče. Ne všechno se člověku musí líbit, však každý máme jiný vkus. Ale rád pozoruji, co lidé vůbec umí, jak jsou šikovní a nápadití,“ chválí lidové tvůrce Karel Kurečka z Místku.

Na pátém nádvoří sleduje, jak řezbář František Havlík z Heřmanova Městce bere malé špalíčky lipového dřeva, aby z nich dlátky vyrobil malé lžičky. Zatímco pracuje, jeho paní ověšená lžičkovými náhrdelníky prodává vyřezávaná prkýnka do kuchyně i kleště na kvašáky a lžíce. U jiných jarmarečních stánků byly malované obrázky na skle, batikované sukně, malby na hedvábí, přívěsky z kůže, dřeva i kamínků, keramika, ručně odlévané a vyřezávané svíce, košíky, hračky i dekorace z přírodnin, textilu a ještě víc. Voněla tu medovina i dobroty z grilu a návštěvníci se tu cítili víc než dobře.