Tomáš Savka roli Tonyho ve West Side Story prožívá a říká: "Největší naplnění pro nás je, když divák na konci vydechne se slzou v oku."

Známý zpěvák je již šestým rokem stálým hostem Národního divadla moravskoslezského a za sebou má stěžejní role i velké umělecké výzvy.

V muzikálu West Side Story hrajete roli Tonyho, není to však první spolupráce s ostravskou uměleckou scénou. Jaké hudební projekty už v Ostravě za sebou máte? 
V Národním divadle moravskoslezském hraji a zpívám už šestým rokem. Od doby, co jsem udělal konkurz do muzikálu Evita a rolí bylo od té doby poměrně dost. Spolupracoval jsem také s Janáčkovou filharmonií, se kterou jsem vystupoval v rámci programu melodií z muzikálů Andrewa Lloyd Webbera – konkrétně šlo o Sunset Boulevard a muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Ta spolupráce byla moc hezká. Repertoár jsem zpíval také ve Zlíně nebo v Košicích, vždy s filharmonií místní. 

Každé dílo podléhá určitému režisérskému záměru a uměleckému citu. Jak se vám líbí ostravské zpracování muzikálu West Side Story? 
Vždy se snažím dopředu nekoukat na jakékoli jiné ztvárnění díla, ve kterém účinkuji, protože mě ve škole učili, abych poslouchal pana režiséra. (úsměv) A také, abych si na cestu k tomu dílu přišel nějakým způsobem sám. Z not, ze scénáře, z pokynů a z režijního záměru. Film jsem samozřejmě viděl, tomu se, myslím si, nikdo v životě v naší době neubrání. Nicméně jiné nastudování jsem do hloubky nezkoumal, už proto, abych nebyl nikterak ovlivněný. S režií pana Nekvasila jsem měl čest již u muzikálu Jesus Christ Superstar a velice se mi jeho práce líbí. Je jasně znát jeho přehled. Ačkoli některé jím požadované detaily ztvárnění role třeba nevnímáme hned, na konci zjistíme, jak velký to má význam. 

Zdroj: Youtube

A když byste se měl podívat do minulosti a zamyslet se, ve kterém muzikálu se vám účinkovalo nejlépe? 
Já na tuto otázku odpovídal už několikrát a nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale snažím se žít vždy tou rolí, kterou zrovna nastudovávám. Někdy tomu podlehnu více, někdy méně. Tony je pro mě hrozně těžkou rolí, protože je to pro mě protiúkol. A přestože nerad ještě před premiérou mluvím o dané hře a roli, musím říct, že tato role je náročná svým charakterem – když vezmeme v potaz, že West Side Story je přetransformovaný Shakespeare, konkrétně Romeo a Julie, akorát se odehrává v jiném místě a čase. Tony je novodobý Romeo, sedmnáctiletý naivní kluk, který se řídí jenom svými city. Já v mých šestatřiceti to už takto hrát nemůžu, a tak jsem si k této roli musel najít nějakou jinou cestu. Já v mém věku obvykle už dopředu vím, co se stane, jaké má určitá situace důsledky. Tonyho se snažím hrát tak, že on ví, že to nedopadne dobře. Přesto vše udělá tak, jak chce, protože je strašně zamilovaný a svůj život riskuje jen proto, aby zažil něco, co podle něj stojí za to.  

Generální zkouška West Side Story v Ostravě 

Jak sympatizujete s charakterem Tonyho, kterého ztvárňujete?
V té hře je překrásná především ta část, ve které jsou ti dva protagonisté zamilovaní. Myslím si, že to je věc, kterou chce prožít každý z nás. Když se tento čistý cit na jevišti povede ztvárnit, tak to v tu chvíli opravdu prožívám. Tony v tu chvíli zapomene na všechna nebezpečí a věci, které by mu tyto chvíle mohly pokazit, a žije v ten moment jen tím citem. A to je mi velice sympatické.

West Side Story je světově známé dílo. Vždy, když je něco tak slavné, posluchač a divák očekává od jeho zpracování určitou úroveň, často tu, na kterou je zvyklý z filmu nebo audio záznamů. Myslíte si, že ostravské zpracování dokáže naplnit očekávání návštěvníka představení tak, že bude povznesen a potěšen?
Já to samozřejmě nemohu moc posuzovat a posoudí to v danou chvíli až ten divák. My se pro to snažíme dělat všechno, co můžeme, a trávíme dny na zkouškách. To dílo je neskutečně dobře napsané, ale je také velice těžké. Po všech stránkách. Ať už pro orchestr nebo pro nás sólisty. Třeba árie Maria, která je jednou z nejznámějších skladeb ve West Side Story, je těžká i proto, že to v tomto případě vůbec není koncertní verze, ke které se zpěvák postaví a prostě ji odzpívá. Tony je zrovna v určité situaci, kdy poznal dívku, za kterou běží a hledá, kde bydlí. Kdyby mohl, zvoní na všechny zvonky, kde bydlí Portoričani, a ptá se, jestli tam není. Navzdory všemu, co se mu může stát, začne zpívat o tom, že hezčí jméno na světě nikdy neslyšel, i když už ho slyšel stokrát. A jestli je to pro diváka naplňující? Mělo by, protože je to komplexní výborné dílo, které má spád a přirozenou kontinuitu a já si myslím, že když na konci divák vydechne se slzou v oku, tak to bude pro nás to největší naplnění. 

Muzikál požaduje po hercích a zpěvácích několik uměleckých složek – zpěv, herectví i tanec. Která z těchto disciplín byla pro vás po dobu zkoušení nejnáročnější?
Kdybych to bral od sebe, byl by asi nejtěžší tanec, nicméně Tony zrovna v našem ztvárnění příliš netančí. Takže jsem měl „trochu kliku“. U muzikálu je předpokladem číslo jedna zpěv. A co se týče herectví, my toto dílo hrajeme v překladu Jiřího Joska, což byl člověk, který přeložil kompletně celého Shakespeara. Poznal jsem ho i osobně a neskutečně jsem si ho vážil. Měl jsem například tu čest v jeho překladu dělat Hamleta. On ví přesně, jak do češtiny přeložit dílo tak, aby vše dávalo smysl. Tony ve West Side Story říká mnoho věcí a frází, které opakuje, například „Všecko bude dobrý.“ Řekne to třeba osmkrát a pokaždé je to v jiném kontextu. A to je na tom podle mě to nejtěžší – říct to zrovna tak, jak to má v té chvíli vyznít. Tak, aby to nevyznělo pateticky. Kdybych tedy měl mluvit za sebe, herecká stránka West Side Story je nejtěžší.

Máte rád Ostravu? Je pro vás toto město něčím krásné a blízké?
Šest let dojíždím do Ostravy a vnímám toto hornické město jako blízké tomu v Západních Čechách, ve kterém jsem se narodil. Narodil jsem se v Horním Slavkově a když jsem přijel poprvé do Ostravy, zjistil jsem, že je to takový „větší Slavkov“. Do Ostravy jsem se neskutečně zamiloval, už proto, že je to město, které je svým způsobem „státem ve státě“ odříznutým od veškerého pragocentrismu. Jsou zde svérázní a srdeční lidé. Baví mě jak studovat povahu lidí včetně jejich dialektu, tak pozorovat, jak si Ostrava žije vlastním životem, i tím kulturním. 

Generální zkouška světového muzikálu West Side Story v Divadle Jiřího Myrona 5. února 2020 v Ostravě. Herec (vlevo)  Tomáš Savka.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

To je zajímavé, protože mnoho Pražanů naráží na zdejší charakter lidí a spíše se od něj odvrací. Vy to máte naopak?
Ano, mám to úplně naopak, ale je to tak od prvního okamžiku.

Mnoho lidí vás má stále zařazeno jako jednoho z nejúspěšnějších zpěváků, kteří vzešli z pěvecké soutěže. Myslíte si, že už jste se z této škatulky vymanil a zařadil se mezi stálice české hudby? 
Já si myslím, že Superstar už mi nikdy nikdo v životě neodpáře. Jeden čas jsem měl tendence se tomu vzpouzet, ale je to zcela zbytečné. To bylo obvykle v čase, kdy jsem to neměl úplně nejjednodušší, co se týče kariéry. Ta soutěž nám všem, kteří jsme v ní byli, neskutečně pomohla, a zároveň nás svým způsobem zabila. Po třech letech totiž měla za sebou další řady a najednou nás nikdo nechtěl, protože už nás bylo prostě moc. V tu dobu jsem byl k tomuto označení a škatulkování skeptický. Dnes už se na to všechno dívám s odstupem, přece jen je to patnáct let, a když se mě někdo ptá na tehdejší prožitky, já si to vlastně skoro nepamatuji. Celý život jsem se pokoušel z této škatulky vymanit jen proto, abych mohl to, co dělám, dělat bez ohledu na šoubyznys a to divadlo kolem. Myslím si, že jsem se dostal nyní do pozice, kdy to tak dělám a lidé, kteří chodí do divadla a sledují tuto scénu, mě vnímají. Po patnácti letech je třeba ale tak trochu zázrak, že mě v kontextu té soutěže ještě někdo na ulici pozná a zařadí si mě tam. 

Generální zkouška West Side Story v Ostravě - díl druhý

Na začátku kariéry vám soutěž pomohla…
To sice ano, ale ani mi to nic neusnadnilo. Určitě to ten start kariéry urychlilo, na druhou stranu mě soutěž hodila do světa, kde jsem se neorientoval. Na konzervatoř jsem vlastně začal chodit až dva roky po soutěži, když jsem zjistil, že pokud chci hrát v muzikálech – tehdy jsem získal hlavní roli v Miss Saigon – musím se naučit spoustu věcí.

Jste zpěvákem poměrně univerzálním – který žánr, ať už muzikál nebo pop, je vám a vašim schopnostem nejbližší? 
Moje velká vášeň je swing. Působím u Hudby Hradní stráže a Policie České republiky jako sólový zpěvák, je to takové velké dechové těleso a hrají právě swing. A hrají ho moc dobře. Jsou tam lidé, kteří hráli například u Karla Vlacha nebo Felixe Slováčka a jsou výbornými muzikanty. Když tedy nedělám divadlo, dělám swingovou muziku a mám tu čest ji dělat s těmi, kterých si vážím.

Nabízí vám „město Ostrava“ do budoucna další zajímavé pracovní nabídky? 
Řekl bych, že tohle všechno už proběhlo. Tedy ne, že by to tak nemělo jít dál, ale věci, které v mém životě byly stěžejní a zajímavé, se staly právě tady. Zmíním například Hamleta, kterého jsme hráli na Slezskoostravském hradě a nejen tam, ale po celé republice. Když dostane muzikálový herec nabídku zahrát si hlavní roli v Shakespearově díle, a ještě k tomu v činohře, je to prostě nabídka nestandardní a zajímavá. Byla to veliká výzva a jsem rád, že mi to svěřili a že se to nakonec povedlo. Nyní s West Side Story budu mít za sebou druhou premiéru v této sezóně a jen dodám: Co více si přát? Je to naplňující i vyčerpávající. 

Generální zkouška světového muzikálu West Side Story v Divadle Jiřího Myrona 5. února 2020 v Ostravě. Herec Tomáš Savka.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Když se vrátíme k tomu Hamletovi, byla to opravdu velká výzva?
Naprosto. Shakespeare je přece celý ve verších. Tam se neopřete o muziku.

Ale i v těch verších je přece nějaký rytmus.
Ano, ale na to jsem musel přijít. (úsměv)

Co byste ve dnech před premiérou West Side Story popřál sobě i všem ostatním protagonistům ostravského muzikálu před jeho uvedením?
Teď budu mluvit především k té mladší generaci, přestože já sám nepatřím k té nejstarší generaci, nicméně přál bych jim všem především pokoru. Velkou pokoru k tomu dílu a k divadlu obecně. To je věc, kterou pozoruji na zkouškách dlouhodobě a mám pocit, že se vytrácí. Člověk může vyrůst prakticky ze všeho, ale ta pokora a úcta by vždy někde měla být. A to potom především u divadla a podobných profesí. Úcta, slušné chování a disciplína by se neměly z této branže vytratit, protože jsou hrozně důležité a někdy je paradoxně málo cítím. 

TOMÁŠ SAVKA

Pochází z Karlových Varů (*5.9.1983), většinu svého dětství strávil v Horním Slavkově, kde také začal hrát na housle, ke kterým později přidal ještě klavír. Po maturitě na gymnáziu v Sokolově absolvoval jednoleté studium na hudebním gymnáziu v Ambergu. Hudební vzdělání později završil absolutoriem na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Jeho pěvecká kariéra odstartovala v roce 2003 v první řadě pěvecké televizní soutěže Česko hledá SuperStar, kde se umístil na 4. místě. Vedle sólové kariéry se trvale věnuje muzikálovému divadlu. V ostravském Národním divadle moravskoslezském se poprvé představil v muzikálu Evita v roli Che, za kterou získal Cenu Thálie 2014. Od té doby došlo k dalším spolupracím, nejen muzikálovým, ale také činoherním. Od roku 2014 je sólistou prestižního hudebního tělesa Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. Ve volném čase se nejvíce věnuje rodině a své dceři, jeho koníčkem jsou veškeré manuální práce, které uplatňuje na chalupě v Jihozápadních Čechách.