Na úspěchu Shakespearovy komedie má lví podíl režisér Vlastimil Peška, který byl šťastnou volbou. Jeho pojetí je moderní, nejde proti klasické předloze a naštěstí se obejde bez problematických experimentů.

„Mým prvotním hlediskem je divák, kterého nechci nudit. Nenudit patří k nejdůležitějším hlediskům mé tvorby a pevně doufám, že nebudu nudit ani v Opavě,“ řekl režisér před uvedením komedie a slib dodržel. Vymyslel řadu nepodbízivých gagů a scénu Jana Duška využil k některým vtipným a neotřelým nápadům.

Ději jednoznačně prospívá i zapojení Mistrů pěvců windsorských s živou hudbou. Herecký soubor hraje se zjevnou chutí a vyzdvihovat výkony jedněch by nebylo fér vůči druhým. Dobří jsou všichni. Hostující Petr Vaněk vytvořil dokonalého Falstaffa, jehož živočišná přízemnost nemá chybu.

Skvěle mu sekunduje dvojice jím obtěžovaných počestných maloměstských paniček. Kamile Srubkové typ rázné paní Vodičkové vyloženě sedí a Ivana Lebedová jde s vervou do typické měšťanské „blondýny“ se vším, co je nositelkám této barvy vlasů připisováno. Notorický žárlivec Vodička dává svému představiteli Martinu Valouchovi víc hereckých příležitostí než rozvážný Hošek svému Martinu Táborskému.

Diváky si rychle získává i Jakub Stránský jako farář a Michal Stalmach v roli lékaře. Oba mají projev navíc těžší o komolení češtiny. Publikum okouzluje Daniel Volný na míru střiženou postavou Věchýtka.

Zženštilého mladíka vykresluje s perfektním nadhledem a lehkou komikou. Ani náznakem přitom nesahá po berličce jednoduchého přehrávání, které k charakteru takové role přímo svádí. Hana Vaňková vytěžila z hospodyně Čiperné maximum, kterým autor postavu obdařil a je škoda, že Sabina Muchová nemá v roli Aničky víc hereckých příležitostí.

Také Matěj Kašík na malém prostoru zdařile vytváří zamilovaného šlechtice Fentona i hloupého sluhu Pepana. Do činoherního souboru dokonale zapadli i dva hosté. Miroslav Neborowský je už přece jen „ostřílený činoherní kozák“ a na jeviště si k epizodkám z inspicientské budky odskočí docela rád. Postava soudce Bluma však tentokrát nebyla zrovna epizodní a Neborowský ji dostal do formy, která plně odpovídá celkové úrovni inscenace.

Členka operního ansámblu Zdenka Mervová jako představitelka hospodské Pípy dokazuje sobě i divákům, že je kromě operety nebo muzikálu do jisté míry použitelná také v činohře. Účinkující dávají do hry své duše i svá těla, chvílemi ohrožovaná krkolomnými pády. Výsledkem je dobře udělaná komedie, která má diváckou přízeň zaručenou.