Výstava však trvá jen do pátku tohoto týdne.

Výstava je koncipována jako instalace obrazů a jejími autory jsou Václav Rodek, působící jako asistent v atelieru malby Fakulty umění Ostravské univerzity, Daniel Balabán - akademický malíř, vedoucí katedry malby Fakulty umění Ostravské univerzity, a Eva Kráslová, absolventka atelieru malby téže univerzity.

Tito tři spolupracovali na jedné instalaci. Část výstavy patří také Barboře Kamínkové, která studovala v magisterském programu v ateliéru Daniela Balabána. Poslední zmiňovaná jako svou závěrečnou školní práci vytvořila čtyři obrazové stavby-krabice. Konkrétně vytvořila hrobky, v nichž jsou umístěny malby autorčiných zesnulých přátel.

Inspirovala se egyptskými funerálními komorami. Úkolem každého návštěvníka je si lehnout dovnitř, posvítit si baterkou na tváře a postavy a prožít něco z majestátu smrti. Centrálně mezi krabicemi je umístěna ještě jedna větší, prostornější. Koncipoval ji Václav Rodek jako místo pro vzájemnou interakci diváků a pohyblivých obrazů.

„Vystoupí- li po schodech, projdeli malým vstupem a následně sestoupí do centrální prostory, může být svědkem i aktivním účastníkem jiného dějství,“ uvedl jeden z vystavujících Daniel Balabán. Divák může sám nalézat a vytvářet vztahy mezi pohybujícími se oboustranně malovanými figurálními obrazy malířů Daniela Balabána a Evy Kráslové.

„Může být účasten napětí mezi abstrahovanými malovanými formami na vnitřních stěnách cely, malovanými Václavem Rodkem, a gesturální řečí figur do prostoru zavěšených obrazů,“ doplnil Balabán.

A jak vznikl název Co se do země vejde? Země se autorům jeví jako metafora prazákladu, ze kterého život povstává a kam se vrací. „Tuto dialektiku řešíme instalací ve prospěch života v mytickém zacyklení, kteréžto osvobozuje od nelítostné tětivy chronického času.

V jakémsi eternálním theatru mundi není problém setkání živých i mrtvých, věcí fyzických i metafyzických.

Ve hravém a neplánovaném setkávání vzniká prostor pro odlehčující humor přes všechny zdánlivě vážné obsahy a zároveň možnost nového spojení i nových kontextů, které, symbolicky řečeno, přes zeď přerůstají,“ poznamenal na závěr akademický malíř a ještě uvedl, že prostor opuštěného kostela jako dávno vychladlého kotle těmto novým obrazovým dějstvím dobře prospívá.