Jak si vysvětlujete, že sotva jste vznikli, už vás zvou na fesťáky a koncerty?

Víťa Halška: „To bude tím, že ještě před založením MB jsme věděli, kde má trh volné místo. Když se na to ale dívám zpětně, tak nevím, jestli naše prognóza byla zase tak úspěšná. Nebo že by to bylo tou přidruženou činností?“ (viz následující otázka)

Jaryn Janek: „Obecně řečeno není tak těžké založit kapelu a okamžitě s ní veřejně hrát, spíše bývá - což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - problém kapelu udržet v provozní činnosti po dobu co nejdelší.“

Stále vám chybí basa? Budete s tím něco dělat?

Víťa: „No to je pravda, basa piv, podotýkám nealkoholických, nám chybí po každém koncertě, teda, hlavně v létě, dokonce i před. Jak už mnozí majitelé klubů a produkční z fesťáků vědí, působíme také jako výjezdní degustátorská firma. Přijedeme, vybereme opravdu kvalitní nealko, zahrajeme a jedeme dál. Oni jsou potom rádi , že ví, co mají na další ročník festivalu objednat, aby byli lidi spokojení.“

Jaryn: „Já to beru zase takto: slovo base znamená v angličtině základ, podklad, báze, opěrný bod.“

Jak hodnotíte opavské publikum? Myslíte si, že vám vaši Opavané rozumějí?

Víťa: „Jejda, no tak co já asi takhle můžu říct o Opavě: Lidi se tady v hudbě dobře orientují, má to tady dlouholetou tradici. Když za mnou přijel kamarád Vojta z Liberce, tak vůbec nechápal, jak se dvě osmnáctileté holky sofistikovaně bavily o jazzu. Je tady poměrně velká skupina lidí, kteří se nebojí a za dobrým koncertem jsou ochotni vyjet i do stovky kilometrů vzdálených měst. Ale hraní v rodném městě zase taková idylka není, sice vidíš spousty kamarádů či kamarádek, ale oni rozpoznají jakoukoli faleš a hned ti ji bez milosti vmetou do obličeje. Ale vždycky se sem moc těšíme a víme , že tady musíme předvést prostě to nejlepší.“

Jaryn: „Myslím si, že opavské publikum je stále více vnímavější a vyzrálejší. Alespoň v tomhle tom směru, že postupně odpadá ta generace o něco starší, která se soustředila spíše na ty chyby a vlastně si to neuměla dostatečně užít. A naší prioritou je na pódiu se pořádně vyblbnout a nějakou tu energii předat. No a když se tohleto povede, je úplně jedno, jestli hraješ v Opavě, Táboře nebo kdovíkde…“

Co ve vaší hudbě považujete za nejdůležitější? Jak byste se zařadili, kdyby jste museli?

Víťa: „Pro mě jsou asi nejdůležitější dvě věci-upřímnost a otevřenost. Nic si nenalhávat a být přístupný novým věcem, zkrátka nedržet se jen svojí fungující linie, jednoduše nebát se zariskovat. Co se zařazení týče, pohybujeme se nejspíše v kategorii jazz/fusion. Sám nás označuji stylem motion people, prostě čtyři lidi, hýbající se jak fyzicky, tak emocionálně.“

Jaryn: „Určitě vycházíme ze zavedených fusion postupů, jak je známe např. z provedení M. Sterna nebo S. Hendersona, ale zároveň se snažíme vyhýbat se určitým klišé a více si užívat hudební svobody. Vlastně ani tak moc necvičíme (myšleno v tom standardním slova smyslu, kdy kapela se schází neděli co neděli ve zkušebně), rozhodující je komunikace přímo v akci, které samozřejmě předchází domácí příprava.