Známý ostravský spisovatel, cestovatel a scenárista Arnošt Vašíček, který při výpravách za neodhalenými tajemstvími naší planety navštívil už více než osmdesát zemí naší planety na pěti kontinentech a také četné ostrovy v Tichomoří a v Indickém oceánu, vydal v těchto dnech další pozoruhodnou publikaci. Má název Tajemství Ďáblovy bible. Velmi zdařilá obálka, grafická úprava a sazba knihy jsou dílem Daniela Janošce.

Jak známo, před téměř osmi sty lety se v benediktinském klášteře v Podlažicích objevil podivný rukopis. Největší, jaký kdy na světě existoval. Podle legendy není dílem člověka, ale samotného ďábla. Kniha přináší dodnes mnoho nevyjasněných otazníků. Arnoštu Vašíčkovi jsme proto položili několik otázek.

Co vás nejvíce lákalo při psaní knihy o knize?

Ďáblova bible je nejen největším rukopisem světa, ale i jednou z největších záhad minulosti. Kromě řady jiných nevysvětlených tajemných skutečností, které ji obklopují, zůstává nejasné, i proč vlastně tak obrovská kniha vznikla. Listovat velkými, mnohdy tuhými koženými stránkami není snadné. Četba horních řádků vyžaduje hluboký předklon. S knihou se obtížně manipuluje. Přenášet ji musejí dva muži. Na předčítání mnichům, které bývalo v klášterech zvykem, se určitě nehodila.

K čemu tedy podle vás sloužila?

Možná to měl být hold moudrosti a vzdělanosti. Možná svébytný důkaz neobyčejných schopností autora. Ale já si myslím, že je tak ohromná z ryze praktických důvodů, že její mohutnost a pevnost měla být zárukou, že kniha přečká nepoškozena dlouhý čas.

Jestliže ano, proč tomu tak mělo být?

Určité indicie naznačují, že je v ní ukryto poselství pro budoucnost. Proroctví, určené tomu, kdo porozumí. Proroctví směřující k dnešním dnům.

Co vás vedlo k tak odvážnému tvrzení?

Tajemný původ knihy umocňuje zvláštní výjev. V prázdném prostoru mezi dvěma identickými věžemi dřepí pekelná bytost. Její vzhled i oblečení se ale zcela liší od středověkých zpodobnění satana. A tak se ptám: Proč je tento neobyčejný obraz umístěn v blízkosti Janova zjevení, popisujícího poslední dny světa? A proč hned za ním následuje soubor zaklínadel se jmény ďáblů? Z jakých důvodů se právě zde zcela mění charakter kodexu; listy mají náhle ponuré zbarvení, pergamen je zčernalý? Co se nacházelo na několika dalších listech, které byly pečlivě vyříznuty? Kdo a proč měl důvod je odstranit? Podle mého soudu ten podivný obraz je klíčem k rozšifrování skrytého poselství.

Sérii nevyřešených hádanek rozšiřují překvapivé archeologické nálezy u nás i za hranicemi. Co si o tom myslíte?

V Podlažicích, kde Ďáblova bible byla na počátku 13. století, archeologové v roce 2003 odkryli staré hroby žen a dětí přímo v Rajském dvoře, tedy v klášterních prostorách, kam měli přístup jen mniši a kde řeholní pravidla přísně zakazovala pohřbívat někoho zvenčí. Neví se, proč byl tento příkaz porušen. Pátrání po původu Ďáblovy bible zavádí čtenáře i na přísně tajné jednání v podzemním města křižáků, k vražedné sektě assasínů, k magickým obřadům templářských rytířů, na tajemný hrad císaře Fridricha II. a do starých benediktinských klášterů, kde se v utajení zrodily unikátní objevy.

V knize vyslovujete hypotézu, že Ďáblova bible je dílem mistra magie…

Podivné náznaky a záhadné symboly na různých místech rukopisu tomu nasvědčují. Některé shody jsou zarážející. Při jedné z mých dřívějších cest na ostrov Bali vzrušila obyvatele Sanuru krádež malého motocyklu. Postižení požádali o pomoc místního kouzelníka - baliana. Byl to již starý, vetchý muž. Na seanci, kterou uspořádal, přivedl malého, sotva šestiletého chlapce. Na jeho palec kápl něco oleje a požádal hocha, aby nahlas řekl, co vidí v zrcadle nehtu toho palce. Odpověď byla překvapivá. Motocykl ukradli dva bílí lidé z hotelu Grand a zanechali jej ležet za keři v rozsáhlém hotelovém parku. Okradená rodina oznámila tuto skutečnost policii. Strážníci nepátrali v parku dlouho. Motocykl našli mezi zelení a podle popisu odhalili pachatele. Byli to dva mladí Evropané, kteří v době krádeže byli tak opilí, že si vůbec neuvědomovali, co provedli. Případ jsem popsal v jedné své knize. O řadu let později jsem překvapeně četl překlad z Ďáblovy bible: „Pokus s nehtem chlapce, vyjevující krádež. Nejprve vezmi chlapce panického neposkvrněného a postav ho v temném domě tváří k západu, postavíš se proti němu obrácený k východu a omočíš jeho nehet třemi kapkami oleje…“ Následuje líčení naprosto stejného rituálu, jaký vykonávají balianové. A přitom Bali a českou kotlinu od sebe dělí tisíce a tisíce kilometrů. Ďáblova bible vznikla před osmi sty léty, balianové takto po ztracených věcech pátrají stále.

Je to tedy důkaz, že některé magické praktiky spolehlivě „fungují“ za jakýchkoliv podmínek, a proto se povědomí o nich přenáší napříč prostorem a věky?

Kdo ale do tohoto prastarého umění zasvětil benediktinského mnicha? Takže je více než pravděpodobné, že tato obdivuhodná a zároveň podivná kniha má s magií společného mnohem více, než by se zdálo.