Výstava nazvaná ITA i tak potrvá do konce června. Zdeňka Pavlíčková představuje své oblíbené tužky – k vidění je několik nápaditých cyklů, například dvojice Těžkosti všedního dne, doplněné o Radosti všedního dne nebo čtveřice Velmi, velmi křehké vztahy, odrážející každodenní křehké vztahy v jejím osobním životě.

„Vystavené věci jsou mým jakýmsi deníkem, záznamem toho, co prožívám, s kým se setkávám… Pro mě má kresba terapeutické účinky. Tužka mi vyhovuje, protože jejím prostřednictvím, prostřednictvím různých šedí je možné vystihnout nuance, jemné rozdíly, intenzity prožitků každodennosti. Problém je ale věci pojmenovat a odhadnout, jak moc se člověk může otevřít a říct, o čem vlastně kreslí,“ prozrazuje Zdeňka Pavlíčková.

Rostislav Herrmann vystavuje několik rudek, ilustrací k připravované básnické sbírce Miroslava Černého Kámen Kondora, ale také několik ukázek ze své abstraktní tvorby (obrazy Rodina, Oběť). Oproti minulé autorově výstavě Ostrovy a moře je nyní k vidění více realistických věcí, které ale Rostislav Herrmann dává do kontrastu se svými abstraktními díly. „V mých dílech je vždycky nějaké hledání hodnot a smyslu, snaha najít souznění, poctivost… Životmá přitom více rovin. Proto se snažím vedle abstraktních a duchovních námětů stavět věci prostě lidské. Na této výstavě jsem tedy naznačil i rovinu sexuality,“ vysvětluje Rostislav Herrmann.

Výstavu doplňují plastiky Jiřího Grossmanna, například soubor Tři grácie. „Jiřího Grossmanna znám asi dvacet let. Nedávno jsem navštívila jeho ateliér, kde jsem viděla namodralou plastiku Menhir. Okamžitě jsem ho pozvala ke společné výstavě a sama jsem začala menhiry (špičky, rohy …či jak ještě by se daly tyto objekty nazvat) kreslit. Vzniklo patnáct kreseb Menhirů na třech A1 a on udělal pro společnou výstavu několik skupin, řad, alejí, měst … menhirů“ objasňuje Zdeňka Pavlíčková.

Skupina vznikla před třemi lety a kromě Pavlíčkové a Herrmanna k jejím členům patřil také Dušan Urbaník, stálým hostem byl Dušan Chládek „Jak už to v životě bývá, všechno je úplně jinak. Během minulého roku došlo k názorovým střetům mezi členy skupiny, ze čtyř zakládajících členů jsme zůstali jen my dva. Název ITA i tak znamená, že nekončíme, ale pokračujeme dál. Jsme přátelé už velmi dlouho a chceme hledat to kladné,“ říká Zdeňka Pavlíčková. „Na začátku jsme byli my dva se Zdeňkou a tak to i skončilo. Nechceme negovat, chceme společně táhnout za jeden provaz, oba chceme tvořit a spolu vystavovat – na tom to stálo od začátku a stojí dál. Je jasné a přirozené, že mámekaždý svůj názor, ale jde o to, abychom spolu lidsky vyšli,“ uzavírá Rostislav Herrmann.