Každodenní život v Kosovu v období od války na jaře 1999 po vyhlášení nezávislosti 17. februára 2008. Ten v Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě dokumentuje fotografická výstava Andreje Bána nazvaná Kosovo. Potrvá do 8. dubna 2009.

Spolupořadatelem je Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.

Fotograf a publicista Andrej Bán se narodil v roce 1964 v Bratislavě, kde žije. V současnosti je reportérem časopisu Týždeň. Je kurátorem, autorem článků o fotografii, lektorem fotografických dílen a členem mezinárodní poroty Czech Press Photo (2000 až 2004).

Měl více než 40 autorských výstav na Slovensku a v zahraničí. Je předsedou humanitární organizace Člověk v ohrožení. Je také autorem námětů řady dokumentárních filmů, které získaly ocenění doma i v zahraničí. Na vernisáži, která se konala uplynulý čtvrtek, poskytl naší redakci krátký rozhovor.

Cítíte se víc fotografem nebo publicistou?

„Jak kdy, většinou fotografem.“

Uvedl jste, že čím dál více jste si uvědomoval, že jako fotograf nemáte privilegium zaznamenávat hrůzu, ale naopak závazek vypovídat o naději a vitalitě většinou anonymních lidí. Překvapilo mě to.

„Proč vás to překvapilo?“

Protože většina válečných fotografů přináší fotografie válečných hrůz. Vy naopak snímky všedního poválečného života.

„Jsem jedním z těch, které zajímají válečné krajiny v čase, kdy válka skončí a začíná všední život. Pak se projeví ta obrovská vnitřní síla. Lidé na Balkáně to zvládli a já vzdávám jejich vitalitě hold. Vždyť navázat například na to, že váš soused jiné národnosti zabil vaše příbuzné, pak samozřejmě utekl, a vy musíte začít znovu, to je projev obrovské síly.

Jak vás osobně Kosovo poznamenalo?

„Zešedivěly mi vlasy, na druhé straně mám větší energii. Chystám se na další místa, kde se odehrávají silné, dramatické příběhy. Mám na mysli země bývalého Sovětského svazu.“