Díla barokních mistrů v něm představí Trio barokní hudby ve složení Pavel Hromádka (trubka), Dušan Foltýn (hoboj) a Tomáš Thon (varhany). Pavel Hromádka je v současné době sólistou Hudby hradní stráže v Praze, kde působí také jako vedoucí komorních souborů. Dušan Foltýn je sólohobojistou Janáčkovy filharmonie Ostrava a vede hobojovou třídu na Fakultě umění Ostravské univerzity.

Tomáš Thon vyučuje na opavské Církevní konzervatoři, sólově vystupuje v evropských i zámořských zemích, zasedá v porotách českých i zahraničních varhanních soutěží a působí v rámci zahraničních mistrovských interpretačních varhanních kurzů. Založil také vydavatelství ARTTHON, zaměřené hlavně na vydávání české varhanní hudby 16. až 18. století.

Pochopení duchovního a uměleckého obsahu baroka představovalo v minulém století složitý proces. Po krátkém období první republiky, kdy dostalo adekvátní pozornost, přišlo politicko-ideologické umrtvení, které z barokní doby udělalo synonymum doby temna. Šiřitelem barokní kultury byli Italové, kteří se usazovali v různých evropských městech včetně českých zemí, ve kterých byl hudební repertoár směsí domácí a importované, zpočátku hlavně italské tvorby.

Vývoj pokračoval až do 19. století a v oblasti chrámové hudby byl jedním z pozoruhodných výsledků vznik tak zvané kantorské hudební kultury, která úzce souvisela s varhanami. Úroveň učitelovy kvalifikace se totiž poměřovala právě jeho schopností hry na tento nástroj. Pro svou potřebu si kantoři začali sestavovat varhanní knížky jako kompletní rukopisné sborníky. Nový hudební nosič Češi a barokní Evropa obsahuje díla Heinricha Ignáce Bibera, Jeana Baptisty Loeilleta, Godfreye Fingera, Giovanniho Buona Ventura Vivianiho, Williama Corbetta, Francesca Geminianiho a také anonymní skladby kantorských sborníků z Bakova, z Plzeňska, ze Slavkova u Opavy a z Jemnice.

Varhany farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně postavila v roce 2006 varhanářská dílna Kánský- Brachtl jako přesnou repliku raně barokního nástroje. Při výrobě použili varhanáři dobové technologie a materiály, které používali staří mistři. „Nástupem průmyslové výroby varhan v druhé polovině 19. století bývaly staré varhany jako opotřebené nahrazovány moderními nástroji. Hlučínskými varhanami jsme se snažili zhotovit v regionu Českého Slezska typ nástroje, který se v něm do dnešních dnů nezachoval, přestože v minulosti byl zastoupen velmi četně,“ říká Jaromír Kánský.