Jak jste zvládla oslavu svého jubilea?

Nezapomenutelně. Zrovna jsem hostovala v ostravském divadle v titulní roli muzikálu Hallo, Dolly. S narozeninami jsem se nepochlubila a představení volně plynulo až do ústřední písně s tancem v hotelu. V závěru mě baleťáci jako jindy zvedli nad hlavy, ale už mě tam k mému úžasu nechali.

Z orchestřiště se najednou ozvala narozeninová píseň Happy Birthday to You, kterou mi všichni účinkující přišli na jeviště zazpívat. Když jsem se dostala na zem, byla jsem dokonale zmatená a chtěla jsem poděkovat ukázáním na přítomné. Ale ouha, za zády mi stáli dva kolegové s tácy, zaplněnými skleničkami se šampusem.

To jsem netušila a rozmáchlým gestem jsem jim je smetla na zem. Ze skleniček byly střepy a pod nohama nám čvachtaly bublinky. Hlediště burácelo smíchem a nadšeným aplausem, já byla červená až za ušima. Celé divadlo rázem zaplavila nezapomenutelná atmosféra dojetí, přátelství a sympatií.

Zažít tak nádherný pocit euforie bych v divadle z duše přála každému herci. Dál už muzikál pokračoval podle scénáře, ale řadu dní jsem pak dostávala gratulace a dotazy, jestli to bylo narežírované nebo improvizované.

Nezapomínejte, že střepy nosí štěstí. Vzestup už přišel, nebojíte se pádu?

Po hostování v opavském činoherním představení Veselé paničky windsorské se bojím toho skutečného. Jako hospodská Pípa jsem měla vztekle dosednout na masivní židli, která měla všechny čtyři nohy podříznuté a zpevněné jen suchým zipem. Pokaždé se rozložila a já jsem na ni bez problému dopadla. Při generálce jsem prudce z výšky dosedla, ale bohužel na hranu vyřezávaného opěradla. Odnesla to má kostrč a příšerně to bolelo.

Nejdřív jsem myslela, že se už nikdy nepostavím, a když jsem se přece jen odbelhala do portálu, málem jsem omdlela. Dohrát jsem mohla jen díky soucitným kolegům, kteří mě nadopovali Brufenem. Korunu všemu nasadil režisér, když mě v závěrečných připomínkách pochválil za výborný pád a přál si, aby se mi to takový zdařil pokaždé.

Nemohla jsem chodit, sedět ani ležet a hrát jsem mohla jen pod prášky. Kostrč se nakonec zahojila, ale na tu židli jsem si už nikdy nesedla.

Činohra vás posadila na zadek, zůstaňme raději v opeře. Se zvířátky jako jejich vyhlášená milovnice zážitky nemáte?

Spoustu, ale k divadlu se většinou nepojí. Ale přece. V operetě Na tý louce zelený hrával psík Žabža, a když onemocněl, vzal za něj záskok bílý pudlík. Na jevišti ho však chytil stres a uprostřed hry se rozčural. Přestali jsme hrát a spolu s diváky jsme jen zírali, protože ze psa tekly snad litry moče. Vytvořily malý rybníček, který se po sešikmené scéně vydal k orchestřišti.

Rekvizitářka mi duchapřítomně hodila hadr, kterým jsem páchnoucí čůrek zastavila těsně před tím, než natekl hráčům do trumpet.

Chovala jsem oslici Julinku a ostravská televize ji chtěla zapůjčit do programu Neváhej a toč. Když jsem si promítla postavu moderátora Hrubeše, obávala jsem se, že mi chudinku poláme a odmítla jsem. Televize si našla jiného oslíka a já jsem se tím připravila o honorář, za který bych jí mohla trochu přilepšit. Když jsem v pořadu viděla, že pan Hrubeš cizího ušatce vede jen za ohlávku, považovala jsem se sama za osla.

Kdo je Zdenka Mervová?
Narodila se roku 1961 v Bělé na Hlučínsku a vystudovala olomouckou Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v oboru základní škola + hudební výchova. Současně studovala hudební výchovu a klasický zpěv u profesorky Evy Glogarové. Několik let učila na školách v Darkovičkách, v Kozmicích a v Chuchelné, ale touha po divadle byla silnější.

Po úspěšně absolvovaném konkurzu do sboru Slezského divadla pověsila kantořinu definitivně na hřebík a zamířila na prkna znamenající svět. Brzy se propracovala do skupiny sólistů a nejlépe se cítí v operetách a v muzikálech. Je držitelkou Ceny opavské Thálie 2006 a často hostuje u ostravských „Myronů“.