Ve čtvrtek se zde od sedmnácti hodin uskuteční vernisáž autorů Svatopluka Slovenčíka a Zdeňka Macháčka. Potrvá do 14. března.

Kde vznikl název této výstavy, vysvětluje její kurátor Jan Slovenčík: „Jedná se o oblíbenou frázi Zdeňka Macháčka, kterou permanentně zakončuje každý (skoro) dialog, jenž v rozptýlenosti myšlenek zavádějících od tématu spěje k nekonkrétním sdělením.

Tímto determinuje jakoukoli pochybnost o konečné podstatě. Tečka. Není třeba o tom dále mluvit.“

A má něco tato fráze společného s výstavou? Jak uvádí kurátor, koncepce výstavy je stejná. „Autoři mají k sobě blíž, než by se zdálo. Každý z nich by sám dokázal, ať svými celky nebo souhrnným dílem zaplnit tuto galerii sám, ale spojení se zdálo být logické a zajímavé, jak svou Zlínskou formální nadregionalitou, tak malířským vyjádřením,“ poznamenal Jan Slovenčík a následně dodal:

„Co Svatopluk Slovenčík před více než deseti lety zemřel, jeho dílo nebylo konfrontováno. Snažili jsme se oba tábory harmonicky spojit a dynamicky rozvinout souvislosti. Velké formáty záměrně maximalizují názorovou jednotu v malbě. Oba borci vstupují do formátu s cílem uchopit jej nejkrajnějšími polohami abstraktního malířství.

Ač rozdílným přístupem k malbě, setkávají se v její konečné výrazovosti. U obou je silné ovlivnění svébytným prostorem Zlína. Často i výplň mezi stromy a architekturou hraje roli.“

Svatopluk Slovenčík (1932-1999) se ve svých malbách od začátku projevuje jako bravurní kolorista, kreslíř s důrazem na promyšlenou kompozici. Náměty čerpá převážně z civilního života a jeho struktur (okno ateliéru, zátiší s lahvemi, hroby-smutky atd.).

„Systematičnost vzniků je přesně určena vývojem hlubšího vcítění se do podstaty tvarů. V poslední dekádě své tvorby dovádí civilnost a stavebnost malby k prostým, lapidárním vyjádřením. Primárně je pro něj důležitá malířská forma před námětem. Čistá malba je zde předmětem,“ doplnil kurátor s tím, že představení velkého zlínského autora je vždy složité a přikláním se k širší prezentaci s průřezem do Slovenčíkova posledního období.

Svatopluk Slovenčík svým poctivým přístupem k umění přesáhl regionální platformu, což dokázal a dokazuje na početných výstavách. Dlouhá léta byl profesorem na Střední umělecké a průmyslové školy v Uherském Hradišti, spoluzakladatel Vyšší odborné školy umění ve Zlíně, člen rady periodika Prostor Zlín.

To Zdeněk Macháček (1960) je generačně někde jinde. „Jeho přístup k malbě je veskrze meditativní s hustým energetickým nábojem. Tak, jak si současnost žádá. Malířská forma prochází vývojem a cesta není u konce. Gradující postupy nejsou uzavřeny jakýmkoli dalším podnětům. Jeho koketování s uměním má vždy podstatný existencionální stimul,“ konstatoval Jan Slovenčík.

Macháček si vytváří i vlastní, někdy chtěné, jindy vynucené pauzy mezi tvorbou. „Čeká na přísun energie. A částečně i proto se dělí jeho tvorba do jasně uchopitelných životních celků. Nehledá, ale nachází,“ poznamenal kurátor výstavy a dále doplnil, že pro hradeckou výstavu byly vybrány nejžhavější novinky z posledních cyklů malířova Lega.

„Je patrný odskok od podstatné složky Macháčkovy práce- tisku a grafiky. Mimo svět umění hlavní náplň umělcova života. V ateliéru jsme vybrali ÚPLNĚ JASNÉ pecky,“ připojil s úsměvem Slovenčík.

Zdeněk Macháček volnou tvorbu vystavuje od roku 1976. V oblasti grafického designu je nositelem řady i mezinárodních ocenění včetně Knihy roku. Je členem rady a výtvarný redaktor periodika Prostor Zlín a čestným členem sdružení Mehedaha.

„To je fenomén, jenž autory na této výstavě spojuje. Vysoká procítěnost velkých maleb. Cesty se propojují v sourodý koukatelný celek. Každý nabízí svou osobitou identitou velkou malířskou senzibilitu,“ uvedl na závěr kurátor Slovenčík.

Svatopluk Slovenčík a Zdeněk Macháček jsou Dva ze Zlína. Výstava je čistě náhodně výroční. Uplynulo 15 let od společné výstavy Slovenčíka a Macháčka v grafickém kabinetu ve Zlíně.

V roce 2009 uplynulo 10 let od smrti Svatopluka Slovenčíka. Byl poctěn velkou přehlídkou v Galerii Slováckého musea v Uherském Hradišti, na které nese Zdeněk Macháček nemalou zásluhu.