Na výstavě s názvem Plodivá energie jsou k vidění Valuškovy kresby pastelem, sochy a fotografie landartových instalací. Na začátku projektu byla spíš náhoda než plánování. Ze zdravotnického zařízení Rehamedica Žacléř přišla nabídka na kresby, které by vyzdobily pokoje ženám, jimž se nedaří otěhotnět.

„Chtěl jsem do strohých nemocničních pokojů umístit meditativní obrazy, které budou ženám dodávat energii a vitalitu,“ vysvětluje Tomáš Valušek. Dalším důvodem k pokračování tohoto námětu bylo těhotenství partnerky a narození dítěte. Téma ho zaujalo, začal je rozpracovávat do souborného cyklu Plodivá energie.

První trimestr

Tomáš Valušek je především sochař. Na výstavě v sále a na terase jsou umístěny drobnější sochy ze zlaté opuky, pískovce a dřeva. Jsou na nich rozpoznatelné opakující se fragmenty srdce, plodu, prsou, spermie… „Příkladem takové sochy je Fontanela. Dřevo a kámen jsou dva rozdílné, a přece podobné materiály, a vzájemně se krásně doplňují,“ říká k jedné ze soch autor.

Druhý trimestr

„Nelákají mě příliš veřejné zakázky, nemám chuť procházet klikaté úřední cesty, obesílat soutěže, účastnit se konkurzů. Mám raději soukromého zadavatele, kterému vypracuji přesný model své práce, a v diskuzích pak vzniká definitivní podoba,“ říká umělec, a tak je jasné, proč jsou na fotografiích zachyceny práce, které najdeme na zahradách osvícených majitelů.

Jde už o rozměrnější artefakty tzv. landartového charakteru. Valušek u nich mohl využít svůj vztah k materiálu, kombinuje různé druhy kamene, břidlici. Vedle ryze uměleckých instalací vytvořil i praktické účelové stavby. Jednou z nich je „dětský koutek“ na jedné z jakartovických zahrad.

„Původně to byla hromada suti, kterou jen odvézt by bylo finančně náročné. Tak jsem ji upravil jako místo ke hraní pro malé děti. Využil jsem jen přírodní matriály, je tu drcená břidlice, tráva, kameny, písek, žádná umělá hmota. Cestička trávou vysypaná jehličím symbolizuje pupeční šňůru vedoucí do tohoto zákoutí radosti a her. Až děti povyrostou, může se místo stát dráhou pro koloběžky a podobně, zkrátka poroste s dětmi,“ líčí okolnosti vzniku Valušek.

Třetí trimestr

Dochází ke zvětšování landartových instalací, ze zahrad expandují do volné přírody. Někdy nenápadně kamenným prstencem obejmou rybník na Albertovci, u bíloveckého biotypu se oblé tvary velkých kamenů noří do vody a připomínají dítě uvnitř matčina těla.

Zajímavou příležitostí byla práce, která je k vidění u Vyškova, sochař k ní říká: „Při realizaci instalace Bardo jsem mohl využít pro mě ve Slezsku málo dostupný materiál, totiž vápenec, jeho barvy a struktura byly skutečně úžasné. Celá kompozice znázorňuje cestu z temnoty ke světlu.“

Na besedě, které předcházela vernisáži, popisoval a na fotografiích dokumentoval Tomáš Valušek proces vzniku velkých kamenných instalací. Jejich součástí je hledání materiálů v lomech, jejich doprava na místo s využitím velkých strojů a následná těžká ruční práce. Že výsledek stojí za vynaloženou námahu, dokazují fotografie Jana Langra, který jedinečně vystihl jejich působivou krásu.

Pokud vás výstava Tomáše Valuška zaujme, můžete se dozvědět více přímo od umělce při její prohlídce v pátek 2. září.

Jaroslava Malá

Co je to land art?
Land art je umělecké hnutí s počátky v 60. letech dvacátého století, které vzniklo ve Spojených státech amerických. Umění land artu je tvořeno v přírodě, využívá přírodní materiály. Díla nejsou do přírody uměle zasazována, jsou její součástí a mnohdy se počítá také s přírodními procesy, které ovlivní výsledný vzhled či život díla.