Předchozí
1 z 7
Další

Student původem z Frenštátu pod Radhoštěm vystudoval krnovskou Střední odbornou školu dopravy a cestovního ruchu. Sám o sobě říká, že na žádném místě nevydrží dlouho a zahraničí ho vždy lákalo. První delší pobyt mimo Česko absolvoval v Holandsku. Měl čerstvě po maturitě a ve světě chtěl kromě brigády získat i zkušenosti. „Dělal jsem na letišti, pracovali jsme u letadel, uklízeli jsme letiště nebo nakládali kufry do letadla. Za peníze, co jsem si vydělal, jsem začal cestovat po Nizozemí,“ popisuje Adrian Lee.

Zdroj: Deník / František Kuba

Po návratu nastoupil na Vysokou školu Báňskou. „Zjistil jsem, že mě ten způsob vysoké školy moc nebaví. Takže jsem udělal první semestr a status studenta mi zůstal až do června,“ řekl s tím, že díky reklamě na internetu se rozhodl odjet do Anglie a studovat tam.

Pro své další studium si vybral Univerzitu v Birminghamu. „Je to druhé největší město v Anglii. Ale je to taky takový malý Pákistán, protože je tam hodně přistěhovalců. “ popsal. To pro něj byl sice nezvyk, ale jak sám říká, měl i své výhody: „Naučí vás to, že přestanete lidi odsuzovat a sžijete se s tou komunitou.“ Kromě Indů a Číňanů je tam ale i hodně českých studentů. „Cítíte jako v Česku. Chodíte po škole a všude lidi mluví česky, až si říkáte, jestli jste v Anglii. Jdete po městě a slyšíte češtinu. Je tam fakt hodně Čechů,“ směje se Lee.

Zdroj: Deník / František Kuba

Jeho obor byl letectví a letištní management. Studium nebylo těžké a vyučující byli zajímaví. „Učitelé byli hodně z praxe. Jeden můj učitel byl třeba manažer na amsterdamském letišti, potom dělal manažera v Singapuru na letišti. Ti lidé přicházejí do škol, protože už jsou staří a nechtějí být v zahraničí, a radši doma předávají zkušenosti studentům.

“ Kromě cestování mu studium zajistilo i uplatnění v praxi: „S tím, co jsem studoval, bych se mohl hlásit do aerolinky, kde bych se mohl starat o strategii nebo rozvoj té aerolinie tím, že bych třeba navrhoval nové trasy, kde by se mohli uplatnit. Nebo bych třeba mohl pracovat na letišti v tom obchodním smyslu, že bych se staral o to, kde by to letiště mohlo víc vydělávat. Další možností je krizový management, jak by se to letiště mělo chovat v nějaké krizi.“

Zdroj: Deník / František Kuba

Na rozdíl od českých univerzit musí studenti v Anglii platit školné. Aby si k tomu mohli dovolit i slušné bydlení, bez práce se neobejdou. „Já jsem měl to štěstí, že jsem pracoval v restauraci Purnell’s, která je michelinská. Tam je šéf, který je strašně slavný, protože vaří v televizi, je to takový anglický Zdeněk Pohlreich,“ pochvaluje si Adrian Lee. S prací byl spokojen, protože si mohl přizpůsobovat směny tak, aby stíhal přednášky. Z brigády se nakonec stalo zaměstnání na celé tři roky studia. Jako dárek na rozloučenou dostal od vedení restaurace večeři pro celou svou rodinu zdarma.

Zdroj: Deník / František Kuba

„Slíbili mi, že když udělám školu, tak že můžu jít k nim do restaurace na jídlo a pozvat tam celou rodinu. Takže jsme šli s přítelkyní a rodiči. Pro šest lidí nás to vyšlo se vším všudy na 25 tisíc a všechno to za nás zaplatili oni, protože si nás vážili, že jsme tam s nimi byli tak dlouho,“ vypráví.

„Každé studium v zahraničí má plusy a mínusy. Škola vám něco vezme. Jste daleko od rodiny a je vám smutno. Kromě toho ztratíte kamarády, které máte tady v Česku. Když to vezmu já, tak když jsem se vrátil z Anglie, tak mi zůstalo pět dobrých přátel, a to jsem jich měl plno,“ podotkl Adrian s tím, že si ale v Anglii našel kamarády nové, se kterými by se jinak nesetkal, a pokračoval: „Co mi škola dala, to jsou kontakty. Potkáte spoustu lidí z celého světa, poznáte mentalitu lidí ze zahraničí, protože ti lidi tam jsou přece jenom trochu jiní. Vydělávají více peněz a mají trochu jiný životní standard.“

Zdroj: Deník / František Kuba

Hlavním rozdílem je podle něj pokora, která Čechům chybí. „V Anglii, lidé peníze měli, ale byli skromní a nedávali to najevo. Člověk přijel v krásném novém autě, ale byl pokorný a hezky se s vámi bavil. A potom přijedete do Česka, první benzínka v Plzni, na které jsem zastavil, lidi naštvaní, tváří se, jako byste to tam vykradl,“ zhodnotil své největší zklamání po návratu domů.

Nyní se nachází v přechodovém období a zatím zvažuje, co dál. „Přechod ze studenta do dospělosti je pro mě těžký. Vlastně začínám chápat, že si potřebuju najít nějaké bydlení a mít finanční zajištění a jistotu. Moje životní plány se ale mění každým dnem,“ uvažuje.

Zdroj: Deník / František Kuba

Buď si najde trvalou práci v Česku, nebo se vrátí do Anglie a na dosavadní studium naváže magisterským oborem. Do doby, než se plně rozhodne, si vydělává podnikáním. Nejprve získal peníze přeprodáváním majetku zkrachovalé firmy, teď vede vlastní e-shop. „Ta firma se jmenovala Vertu a prodávala telefony luxusní značky, které stály třeba 150, 300 tisíc. Tím jsem si vydělal na živobytí, koupil jsem si auto, nemusím tolik pracovat a do teď jsem celkem zabezpečený, takže jsem mohl rozjet svoje vlastní podnikání,“ uzavřel Lee.

ELIŠKA ŠŤASTNÁ

Zdroj: Deník / František Kuba