S novojičínským hokejovým klubem je Filip Ohera spjat velmi úzce. Právě na zimáku v Novém Jičíně se totiž více než deset let hokejovému řemeslu učil. „Na hokej mě poprvé přivedli rodiče jako opravdu malého. Byly mi asi čtyři roky, prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi, v klubu jsem byl až do poloviny deváté třídy,“ vykládá Ohera o svém hokejovém mládí.

Pozornost větších klubů 

Postupem času na sebe mladý hokejista začal dobrými výkony upozorňovat čím dál tím více. To logicky nemohlo uniknout pozornosti větších klubů. Patnáctiletého talentovaného hráče nakonec získal Třinec, tedy jeden z nejbohatších klubů v celé republice. 

A Filipu Oherovi se tak otevřely zcela nové obzory. „Bydlel jsem na hotelu, bylo o nás výborně postaráno i co se týče jídla a dalších věcí, v tomto směru to byla paráda,“ pochvaluje si Ohera, kterému se první dva roky dařilo i na ledě. „Trenéři mi důvěřovali, jednu sezonu jsem dokonce nosil střídavě céčko a áčko.“ Jenže po dvou úspěšných sezonách přišly první komplikace.

Tou největší byla smrt trenéra Romana Ciencialy, který Oheru v Třinci vedl. „Nový trenér už mi potom tak nevěřil, pohyboval jsem se někde na hranici třetí pětky a o své místo musel bojovat. Od té doby už to nebylo ono. Nicméně jsem si tam našel svou dnešní manželku, takže určitě ničeho nelituji,“ usmívá se rodák z Hranic na Moravě. Sezona 2013/14 byla pro Filipa Oheru v třinecké juniorce tou poslední, poté se stále ještě mladý hokejista vrátil do Nového Jičína. „Bojoval jsem asi rok o místo v týmu pana Flašara, ale trvaleji jsem se neprosadil. Tak nějak jsem začínal cítit, že to na velkou kariéru nebude,“ přiznává Ohera. 

A tak přišlo na řadu trénování, které mladého nadšence okamžitě chytlo. „Udělal jsem si trenérský kurz a v klubu jsem začal trénovat přípravku, postupně jsem se dostal i ke starším kategoriím. Práce s mladými mě ohromně naplňuje, na klucích vidíte pokrok a výsledky práce,“ vyzdvihuje Ohera práci s malými Ďáblíky. Zmiňuje také Robina Bacula a klubového šéftrenéra Petra Macháčka. „Od Petra Macháčeka jsem toho hodně pochytil, v kontaktu jsme spolu neustále. S Robinem Baculem se prolínáme u kluků do páté třídy, taky si dokážeme výborně vyjít vstříc.“

Filip Ohera si dokonce vyzkoušel i trenéřinu u dospělých, dva roky vedl novojičínské béčko, které hraje krajský přebor. „To mě samozřejmě také velmi obohatilo, ale momentálně mě baví pracovat hlavně s mladými, u toho se vyžívám a naplňuje mě to,“ upozorňuje ambiciózní trenér, který se dále vzdělává na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde studuje obor Trenérství a sport.

A jak se trenér mladých Ďáblíků vypořádal s nelehkým rokem 2020? „Loňskou sezonu to až tak drasticky nenabouralo, přišli jsme asi o měsíc až měsíc a půl,“ přemítá Ohera. „V létě to bylo relativně v pohodě, hodně nám při trénování venku pomáhali také rodiče, za což jim samozřejmě patří velký dík. Horší už je to ale teď s druhou vlnou. Když se sport vypnul, tak jsme dva nebo tři týdny čekali, co bude. Pak už bylo jasné, že to bude trvat delší dobu, takže jsme se snažili hlavně o to, aby měly děti pohyb alespoň samostatně, takže jim posíláme různé cviky a snažíme se je motivovat, navíc se jednou týdně také scházíme online,“ prozrazuje Ohera, který zároveň věří, že děti hokej neopustí.

„V nejmenších kategoriích máme okolo dvaceti dětí, což je pro nás pěkné číslo. Doufáme, že se nám děti vrátí a budou v hokeji pokračovat,“ uzavírá Filip Ohera.