„Play off jsme prožívali, celá rodina. Během zápasů jsme si psali s dcerou, s Ondrovou ženou Barčou i s mou sestrou, manželovi zase psali bratři a známí z hokeje. Bylo to hektické, byly to nervy a nakonec i ohromná radost a hlavně úleva,“ řekla pro Deník Hana Palátová. „Co jsem po zisku Stanley Cupu řekla Ondrovi jako první? Asi to byly jen výkřiky radosti, že je to doma,“ usmála se.

Sedmapadesátiletá paní Palátová pracuje jako učitelka na druhém stupni základní školy. Její aprobací je němčina, ruština a zeměpis. „Práce mě pořád ještě baví, i když současná doba je pro nás všechny velmi těžká a náročná. Trvá hodiny připravit výuku tak, aby splňovala plány a cíle výuky a vzdělávání dětí, a aby byla pro děti zábavná i v této neosobní podobě,“ říká a jedním dechem dodává: „Je mi moc líto, že nemůžeme v hodinách zpívat, že děti nemohou sportovat, že se nemůžou společně radovat a setkávat. Jen věřím, že už to brzy pomine a život se zase stane svobodným.“

Při tréninku přípravky.Při tréninku přípravky.Zdroj: archiv rodiny

Hokej na prvním místě

Nedílnou součástí jejího života je samozřejmě taky hokej. Mimochodem, už čtvrtým rokem chodí s manželem na tréninky přípravky Frýdku-Místku, kde má na starosti ty nejmenší předškoláky. „Jde hlavně o to, aby se děti hravou formou naučily bruslit a aby je to hlavně bavilo. Je zajímavé, že stále přibývá více děvčat,“ prozradila.

Vše okolo hokeje se u Palátů točí od té doby, co Ondřej začal jezdit po zápasech a turnajích. „Společně jsme na stadionech trávili mnoho víkendů, všechny rodinné oslavy se podřizovaly hokeji,“ vzpomíná Hana Palátová. Na vícedenní turnaje s Ondrou jezdíval spíše její manžel a ona zůstávala doma se starší dcerou Míšou, nebylo však žádnou výjimkou, když se na stadionu sešli všichni. „Každý zápas jsem natáčela na kameru a doma pak táta s Ondrou rozebírali všechna jeho střídání. Oni už to ale rozebírali i cestou domů v autě, někdy bouřlivě a někdy zase táta celou cestu domů naštvaně mlčel, což bylo horší,“ vybavuje si s úsměvem na tváři Hana Palátová Ondřejovy začátky.

Palát byl podle své mámy úplně stejný, jako každé jiné zdravé dítě - jednou byl hodný, podruhé zlobil, porval se sestrou, aby za chvilku byli nejlepší kamarádi a dělali si srandu ze svých rodičů. „Ale většinou hrál fotbal nebo hokej s taťkou a kamarády a přišel domů unavený. Potom byla škola, takže na nějaké velké lumpárny ani neměl čas,“ uvedla.

Těžké loučení

Když pak přišla nabídka na draft do juniorky v Kanadě, měla z toho celá rodina obrovskou radost.

Hana Palátová.Hana Palátová.Zdroj: archiv rodiny

„Na druhou stranu to bylo asi nejtěžší rozhodnutí pro nás všechny. Na letišti v Praze to bylo hrozně smutné loučení. Myslím, že dodnes na to neradi vzpomínáme,“ vybavuje si Palátová Ondřejův odchod do zámoří.

„Měla jsem z toho velkou obavu, ale naštěstí se dostal do rodiny, kde byly dvě děti, se kterými trávil většinu volného času. A existoval také Skype, což bylo super. Psali jsme si pořád,“ dodala.

Zápasy svého syna s manželem pravidelně sleduje a pokaždé je prožívá. A když může, tak Ondřejovi i ráda uvaří. Palát si svůj jídelníček hlídá, doma ale občas zhřeší. „Má rád segedínský guláš, plněné knedlíky uzeným, ale třeba i řízek a bramborový salát,“ říká máma Hana, která prozradila, že má její syn v lásce i salámy, hlavně tedy Vysočinu.

„Dříve jsme mu vozili lovecký salám a Vysočinu i do Tampy. Jednou nás však na celnici prohledali a našli nám salámy v kufru, což se nesmí. Dostali jsme vynadáno a salámy nám zabavili. Dostali jsme se asi na černou listinu, protože další návštěvu USA už jsme šli automaticky na prohlídku a celníci nám děkovali za večeři,“ vzpomněla si na vtipnou historku.