Má totiž vystudovanou Střední zdravotnickou školu v Krnově. Po jejím dokončení začal pracovat v domově důchodců.

„V něm jsem vydržel zhruba tři roky, poté jsem se rozhodl, že to zkusím v Psychiatrické nemocnici v Opavě. Ze začátku jsem vzhledem ke své škole nastoupil jako ošetřovatel, teď jsem už tři roky na příjmu u mužů. Jsem taková praktická sestra,“ pousměje se Holouš.

Náplň jeho práce je možná až překvapivě podobná té, kterou vykonávají zdravotní sestry v nemocnici. „Velké rozdíly v tom nejsou, i když, co se týče odbornosti, v nemocnici to asi mají složitější. My máme na starosti příjem pacientů nebo třeba různé odběry. Pracujeme s chronicky nemocnými pacienty, kteří trpí psychózami,“ vysvětluje rodák z Krnova.

Práce v podobném prostředí může mít často na člověka neblahý vliv a může se stávat, že se od ní pracovník v osobním životě nedokáže oprostit. „Já to takto nemám a snažím se vypnout hned, jakmile opouštím areál,“ ujišťuje Holouš. „Samozřejmě se ale najdou i dny, kdy to prostě nejde a tu práci si domů vzít „musím“.

Za ty roky už jsem se s tím ale dokázal vypořádat. Navíc máme v práci výbornou partu, všichni jsme jedna velká rodina,“ pochvaluje si. V současné době Jan Holouš hodně zvažuje vysokoškolské vzdělání, aby se v pracovní kariéře mohl posunovat dále. „Staniční sestra mě do toho hodně kope a tlačí. Přiznám se, že mi to vrtá hlavou. Momentálně je ale situace taková, že na to není moc času, ale v průběhu dvou tří let to asi půjdu zkusit,“ pousměje se.

Hodně času zdravotnickému pracovníkovi zabere jeho velký koníček, kterým je fotbal. Tomu se na amatérské úrovni aktivně věnuje. „K fotbalu jsem se dostal v žácích v Krnově, poté jsem přešel do Úvalna, kde jsem hrál asi do dvaadvaceti. Musel jsem na operaci s kolenem, takže jsem s fotbalem na čas sekl,“ vzpomíná.

„Kamarád mě ale před pár lety dotáhl do Slezských Pavlovic, kde bylo v té době málo hráčů. Snažili jsme se to zvednout, byly z toho nakonec dvě třetí místa ve třetí třídě. Po koronavirové pauze hraju za béčko Města Albrechtice, kde také trénuju žáky, takže to mám hezky při jednom,“ vykládá Holouš, který je také velkým fanouškem Opavy.

„Opavě fandím od svých patnácti let, kdy mě poprvé na fotbal vzali kluci z Krnova. Hned první rok jsem jel na svůj první výjezd do Zlína, bohužel se v té sezoně nakonec sestoupilo,“ vzpomíná věrný fanoušek Slezského FC Opava.

„Na opavském fotbale mám spoustu kamarádů, je to pro mě taková druhá rodina,“ pochvaluje si Jan Holouš a zároveň věří, že by se aktuální sezona mohla jeho milovanému klubu vydařit. „Vypadá to, že pod Kováčem by to mohlo šlapat. Doufám, že se vyhneme sestupovým bojům, mančaft by mohl být ve středu tabulky,“ doufá.

V neposlední řadě je Holouš znám také jako jeden z otců charitativní organizace Fotbalový Anděl, která se díky fotbalu snaží pomáhat především na Osoblažsku a Krnovsku.

„Mám svou minulost, do pětadvaceti jsem byl rebel, užíval si života a dělal hlouposti. Naštěstí jsem ale potkal lidi, kteří mě nasměrovali správným směrem. Anděl mě strašně moc naplňuje. Naše pomoc je sice v širším měřítku minimální, ale baví nás to dělat. Snažíme se,“ zakončil Jan Holouš zajímavé povídání.