Myslím, že už jsem si všechny sny splnil, říká Milan Feiberg
Muž mnoha zájmů a aktivit. Tak by se dal charakterizovat Milan Freiberg. Pracuje v Místní akční skupině (MAS) Opavsko, koordinuje Opavské zastupitelstvo dětí a mládeže, působí jako kronikář města. Mimo to se podílí na organizování opavských protestů v rámci iniciativy Milion chvilek pro demokracii.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
Sedmým rokem žije ve Slavkově, pochází z Nového Jičína a narodil se v Praze. Milan Freiberg patří k lidem, kteří si na nudu rozhodně stěžovat nemohou. V současné době pracuje v MAS Opavsko a jak sám říká, nejvíce ho na své práci baví novinářská činnost. Ostatně jako novinář se také v minulosti živil. „Spravuji i webové a facebookové stránky. Píši zpravodaje, nyní jsem ten aktuální poslal do soutěže o nejlepší zpravodaj místních akčních skupin, tak jsem zvědavý, jak uspěji,“ směje se.
Zdroj: archiv Milana Freiberga
MAS Opavsko, sídlící v Hradci nad Moravicí, je ve druhém období také místní akční skupinou předsednickou pro všechny ostatní v České republice. „Máme být možná i jakýmsi vzorem. Myslím, že jsme opravdu hodně akční a děláme i spoustu věcí, které bychom nemuseli. Měli jsme konferenci o nových přístupech k ochraně vody a krajiny, že by se například neměla používat chemie na hnojení, ale probiotika, takový návrat ke zdravému selskému rozumu. Pořádáme Den čisté mobility, kdy propagujeme ekologické dopravní prostředky. A máme spoustu dalších projektů,“ přibližuje.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
Deset let působí jako opavský kronikář. Kroniky jsou běžně k přečtení na webových stránkách města, vytisknuté putují do archivu v Olbrichově ulici. Obsahují několik různých témat a je jen na Milanovi, jak bude výsledná práce vypadat.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
„Zabere to asi 200 hodin, než kronika vznikne, a číslo 200 představuje také přibližný počet stran. Tato práce mi byla nabídnuta poté, co jsem odcházel jako tiskový mluvčí Opavy. Usilovalo nás o ni více a já jsem nakonec vyhrál. Líbí se mi to, že si mohu zavzpomínat na minulé doby, je výborné vše sledovat s odstupem, mít přehled o dění ve městě. Informace čerpám z Hlásky, novin, programu hudebních klubů, divadel, vývěsních ploch, z celostátních médií i výročních zpráv podniků. Lidé se často dívají třeba jen na počasí, musím to proto monitorovat, dělat si své poznámky,“ říká.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
Milan je rovněž i jednatelem zapsaného spolku Za Opavu, který se zabývá environmentálními záležitostmi. Spolu s kolegy třeba opravili už asi sedm kapliček, v Brumovicích si u ní postavili i svou vápennou pec a pálili si vlastní vápno, které pak na rekonstrukci použili. Občas sází i stromy. „Když jedu krajinou, tak si vždycky říkám, tady nám to uschlo a mělo by se s tím něco udělat,“ usmívá se.
V rámci Střediska volného času (SVČ) Opava vede od roku 2014 dětské zastupitelstvo.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
„Když už se najde někdo aktivní, je skvělé využít jeho potenciál a nasměrovat ho. Například jeden člen, Matěj Vaňkát, nyní dělá poradce člena poslanecké sněmovny. Tato má práce s dětmi mě baví asi ze všeho nejvíce, i když je náročná. Ale nese své ovoce a mladí lidé navíc člověka omlazují,“ konstatuje. Několik let spolupracoval na organizaci sportovního tábora v Tošovicích, kde zastával hlavně funkci nočního hlídače, nyní tábor jezdí pomáhat třeba stavět. Za dob svých studií i ochotničil, v zimě se chodí otužovat, pořádá opavské seznamovací večírky a je jedním z organizátorů demonstrací Milionu chvilek pro demokracii.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová
„Teď už je nás ale tým i deseti a více lidí. Neberu to jako potřebu se prezentovat, ale mít ten pocit, že jsem nemlčel a něco udělal. Když tady něco chybí, musím se zasloužit o to, aby to nechybělo, ne jako aktivista, ale někdo kdo ví, že ty věci za něj nikdo jiný neudělá,“ uvažuje. A vzhledem k různorodosti jeho zájmů se nejde závěrem nezeptat, jestli vlastně má ještě nějaké vysněné povolání? „V dětství jsem si vysnil zedníka a to se mi povedlo když jsem opravoval kapličky. Pak jsem si vysnil archeologa, to se mi povedlo v roce 2003, když jsem na brigádě s kamarády kopal na Dolním náměstí. Takže já myslím, že už jsem si asi všechno splnil,“ dodává se smíchem Milan Freiberg.
Zdroj: Deník / Veronika Bernardová