Pediatrička Krejčí v opavské nemocnici: léčení dětí a hraní pohádek

„Jen na půldruhého roku jsem si odskočila na dětské středisko v Hradci nad Moravicí, které spadalo pod opavskou nemocnici. Tento „výlet“ mi vyloženě prospěl, protože jsem si vyzkoušela práci na obvodu a získala jsem tam řadu praktických zkušeností včetně návštěv novorozenců v jejich rodinách. Byla to pro mne dobrá škola života,“ vzpomíná doktorka Soňa Krejčí. Úvaha o lékařském povolání pro ni ostatně nebyla složitá, protože otec byl lékař a rodina bydlela v opavském Kojeneckém ústavu. Často jí o své práci vyprávěl a to byl zřejmě ten startovní impuls. Další jí poskytla babička na vesnici, u které trávívala prázdniny.

Muž řezal v Dobroslavicích konstrukci pergoly, zřítila se na něj její střecha

Seznamovala ji s anatomií zvířat a částečně tím vzbudila její zájem o lékařskou profesi. „Mám i vztah k výtvarnému umění a ráda maluji, takže jsem chvíli váhala mezi studiem medicíny a architektury. Nakonec to medicína vyhrála a já jsem dnes moc ráda, že jsem si zvolila právě tuto cestu. Nebývá pokaždé lehká, ale je rozhodně zajímavá,“ míní Soňa Krejčí.

Ve Slezské nemocnici se jí stále líbí a přestože ji po roce 1990 lákaly různé příležitosti ke změně působiště, odolala a přijala v porodnici místo na novorozeneckém oddělení. „Práce s dětmi mě nejenom baví, ale i naplňuje. Naštěstí se tu rodí převážně zdravé děti, těch negativních případů moc není a máme dobrý kolektiv, takže co si přát víc. Když jsem u nás v porodnici rodila své dvě dcery, vyzkoušela jsem si pro změnu roli pacientky,“ usmívá se opavská pediatrička.

Zdroj: archiv Soni Krejčí

Vhodné odreagování nachází v divadelním souboru LASKA, který působí ve Slezské nemocnici pod vedením primáře dětského oddělení Dalibora Hudce. „Už ve škole mě při výuce jazyků bavilo občas něco zahrát, takže účinkování v souboru nebylo nic podstatně nového. Před deseti lety sestavil doktor Hudec vzpomínkový filmový scénář pro 110. výročí Slezské nemocnice. Promítán byl na semináři a měl úspěch. Z dalších scének se postupně zrodil divadelní soubor, hrající pohádky pro děti, do kterého jsem se ochotně zapojila a dostávala jsem v nich zajímavé postavy,“ přibližuje Soňa Krejčí vznik zdravotnického souboru LASKA.

Například v Mrazíkovi byla ježibabou i macechou, tedy nádherně zlými ženštinami a v Princezně se zlatou hvězdou zase ztvárnila dobrosrdečného kuchaře se zálibou v řádech. Poslední z celé pohádkové série byla inscenace pohádky Byl jednou jeden král, ve které zaujala dětské i dospělé publikum postavou králova rádce Atakdále, známou z pojetí Vlasty Buriana. Dokonce se mu vizuálně připodobnila vlasovou loknou na čele.

Slezská univerzita v Opavě v době covidové: Tuleja sází na jistotu

„V jeho stínu se mi hrálo docela dobře. Několikrát jsem se na tu postavu podívala, přidala jsem do ní něco svého a výsledek byl zřejmý loni na podzim v Loutkovém divadle. Burian ve filmu zpíval, ale na to jsem si netroufla. Režisér Hudec mi dal v choreografii naštěstí volnou ruku, takže jsem místo zpívání zatancovala a divákům se to evidentně líbilo. Vyžívala jsem se i v přípravě a malování kulis,“ konstatuje hrající pediatrička.

Jarní reprízy však zatrhl covid a pohádka se na jeviště už pravděpodobně nevrátí. Nezbývá než čekat, jestli bude zpracovaná a nastudovaná nějaká jiná. Obě dcery Soni Krejčí jsou už dospělé a určitým způsobem, byť nepřímo, šly v matčiných stopách. Starší vystudovala sociální fakultu v Olomouci a pracuje v domově seniorů, což není od medicíny tak daleko a mladší se profesně věnuje architektuře, která lákala i její matku.