Tašky či potahy z rifloviny, i takto lze využít staré oblečení

Později její maminka vyměnila šlapací stroj za elektrický, který se časem stal Ireniným. „Pamatuji se, jak ho rozbalovala a byla nadšená. To ještě nevěděla, že to bude spíš můj stroj než její. Studovala jsem obor módní návrhář na oděvní průmyslové škole, kde jsme měli skvělé průmyslové stroje, ale můj Lucznik od maminky mi zůstal a mám ho dodnes. Už má jisté stopy opotřebovanosti, ale z nostalgie se ho nechci vzdát, i když mám několik dalších,“ říká devětatřicetiletá Irena.

Zdroj: Archiv Ireny Fišerové

Tvorba hadrových panenek je Ireninou nejoblíbenější kreativní činností, protože při jejich výrobě může kromě samotného šití také malovat na textil nebo plést. „Nabízí mi to neomezený prostor pro fantazii a možnost zapojení různých technik. Nedávno jsem dokončila jednu pro mě speciální. Je to taková napůl loutka a napůl panenka. Musela jsem promyslet i konstrukci, na níž je celá figura. Mým cílem je účast na mezinárodní výstavě profesionálních uměleckých panenek, loutek a medvídků Teddy, tak snad se mi podaří můj záměr dotáhnout až do konce,“ přeje si.

Zdroj: Archiv Ireny Fišerové

Ráda používá přírodní materiály, jako je len, bavlna či vlna, ale i materiály z nošeného oblečení. „Módní trendy se rychle mění, ale kvalitní materiál zůstane kvalitní, a tak jej recykluji. Oblíbená je riflovina, protože je nadčasová a její využití je nekonečné. Navíc se velice dobře kombinuje i s jinými materiály,“ míní Irena. Staré rifle přetváří na tašky, kuchyňské rukavice, ale i na potahy židlí. „Mám problém říct ne, proto se převážně poperu se vším, co zvládnou moje stroje,“ dodává.

Zdroj: Archiv Ireny Fišerové

Irena kdysi pracovala v šicí dílně. Dnes je však zaměstnaná ve firmě vyrábějící vzduchotechnické potrubí, kde její hlavní pracovní náplní je tvorba cenových nabídek. „Šití pro mě představuje únik do světa fantazie před realitou. Začátky byly těžké, protože jsem si musela zvyknout na práci v úplně jiném odvětví. Ze světa oděvu a textilu, jsem musela přesídlit do světa kovovýroby. Po několika letech jsem si ovšem zvykla a naučila jsem se hodně věcí i v oblasti obchodu a komunikace s lidmi, a to je taky hodně důležité,“ říká.

Zdroj: Archiv Ireny Fišerové

Své výtvory sdílí na facebookové stránce Irčino šití, kterou založila asi před dvěma lety. V té době přemýšlela o tom, že by se z koníčku mohla stát i její práce. „Pracovala jsem v šicí dílně, kde každý zaměstnanec měl svůj kousek operace, ale já raději šiji od začátku až do konce sama a především originály. Trošku jsem laškovala s myšlenkou, že bych se chtěla šitím živit. Vymyslela jsem si i vlastní značku,“ uzavírá Irena s tím, že šití zatím zůstane pouze jejím koníčkem.

Zdroj: Archiv Ireny Fišerové

Autorka textu: Tereza Liczmanová