Poprvé nakoukl Vladimír Holík do kabiny áčka v sezoně 1997/98, když se představil ve dvaceti utkáních. „O tomhle období bych mohl vykládat dvě hodiny. Byl to pro mě splněný sen, na hokej jsem od tří let chodíval s tátou. Celkově se pro mě jednalo o naprosto fantastickou věc,“ vzpomíná opavský rodák na začátky své mužské kariéry. „Pamatuji si, že bylo každý zápas plno. Atmosféra byla perfektní, lidí chodívalo hodně. V Opavě je takový typický stadion, na kterém se soupeři špatně hrálo,“ ohlíží se Holík za extraligovými časy.

Dalším důležitým milníkem kariéry Vladimíra Holíka je rok 2000, ve kterém se dostal do Znojma. „Kromě Opavy jsem se tam cítil nejlépe. Hráli jsme jako mladý tým dvakrát play-off, jednou si nás povodil Růžicka se Slavii, potom Zlín v čele s Balaštíkem a Leškou. Navíc jsem si v tomto období vyzkoušel i reprezentaci,“ usmívá se borec, kterému se v hokejovém prostředí přezdívá Bobby. „Dopustit ale nedám ani na Vítkovice a Porubu, protože tam jsem to samozřejmě měl z Opavy kousek a zažil jsem tam také pěkné časy,“ doplňuje.

Během své bohaté kariéry si Holík zahrál i ve Skotsku, v týmu Edinburgh Capitals. „Skončil jsem v extralize, ve Znojmě se objevily nějaké problémy, které jsem vlastně dodneška nerozdýchal. Dostal jsem nabídku od skotského klubu, kde bývalý brankář Slavie a Znojma Láďa Kudrna. Na klubové úrovni se nám dařilo, hráli jsme semifinále, pořád to ale bylo takové, že jsem měl trochu jiné ambice. A to i přesto, že klub fungoval dobře, chodilo hodně lidí a i peníze jsem měl slušné,“ přiznává Vladimír Holík a dodává, že svého odchodu po jedné sezoně nelituje.

Následujících šest sezon odehrál konstruktivní bek především v Porubě, odkud si jej na pár zápasu vypůjčily Vítkovice, respektive Bánská Bystrica. Osudným se pak stal rok 2009, v jehož létě zamířil tehdy už jednatřicetiletý obránce do Francie.

„Ozval se mi manažer Daniel Kysela, jestli bych nešel na čtyři měsíce pomoct Brestu, že chtějí postoupit do nejvyšší soutěže. No a ze čtyř měsíců nakonec bylo devět let,“ usmívá se. „Zalíbilo se mi tam, bylo to angažmá se vším všudy,“ vzpomíná Vladimír Holík s rozzářenýma očima. V dresu Brestu si nakonec opravdu nejvyšší soutěž dva roky zahrál. Před sezonou 2016/17 pak přišel návrat do Slezska. „Chtěl jsem si ještě zahrát za Opavu, odejít s čistým stolem. Sezona byla fajn, pak se ale vyměnili trenéři i vedení a já a několik dalších hráčů jsme se rozhodli skončit.“

Do Slezanu se ovšem v létě roku 2020 Vladimír Holík vrátil, tentokrát v pozici asistenta trenéra u áčka, které vede Aleš Tomášek. Oba se mimochodem potkali ještě jako hráči v dobách extraligy v Opavě. „Je to pro mě výzva, chci oprášit hokej a vidět, jestli mám na trenéřinu buňky. Přál bych si, aby se nám hokej v Opavě zase podařilo nastartovat. Mládež jde v klubu nahoru, má to hlavu a patu. Věřím, že se blýská na lepší časy,“ zakončil třiačtyřicetiletý srdcař.