V dubnu 1990 se poprvé vydal na stavbu plynovodu Progress do Rjazaňské oblasti. „Pro pracující z Ostravska otevřeli v Mošnově novou leteckou z linku. Nejprve se lítalo z Ruzyně na letiště Moskva-Šeremetěvo a od dubna toho devadesátého roku se tam lítalo přímo z Mošnova. Tam jsme měli přistavený autobus, který nás vezl ještě asi dvě sta kilometrů na jih od Moskvy. Stavěli jsme asi jednadvacet kilometrů od města Skopin,“ upřesňuje ve svém vyprávění pro Deník Karel Greiner.

Pracovali dvanáct týdnů – od dubna do června, potom strávil celý červenec doma. „Aby člověk měl celý měsíc dovolené, tak musel mít přesčasy. Třeba, když dovezli beton, tak večer, někdy třeba ještě v půl deváté, chodíval s konví zalévat beton,“ vysvětlil Karel Greiner..

Zpátky do Sovětského svazu letěl v srpnu. V místě měli postavené městečko z unimo buněk, kde byla jídelna a prádelna. Uklízelo se na střídačku, jako někde v panelovém domě Dělalo se, povinně, i v sobotu. Každý den se na stavbě začínalo o půl osmé, dělalo se do 12 hodin, hodina byla na oběd, pak se dělalo až do 17, s přesčasem tak do 19 hodin. V neděli se dalo dělat na smlouvu, třeba jen do poledne. Kdo chtěl, mohl jít dělat.

Všude kolem lesy, jediná zábava, moskevská TV 

Kolem ubytovny byly lesy a nebylo kam jít, takže jedinou zábavou by bylo sledování moskevské televize. „Na té ubytovně ale kluci většinou promítali video,“ poznamenává Karel Greiner a dodává, že v kantýně si na den mohli koupit čtyři piva. Výběr byl slušný - Chebský ležák, Ostravar, Tatran a košický Kasovar.

„Stalo se, že Slováci v sobotu večer začali pít, do toho dali vodku a jeli až do rána. Takže, když jsem chtěl jít na smluvní šichtu v neděli, tak jsem nebyl vyspaný,“ dodává Karel Greiner. Nevyspal se moc, ani když se jednou ve tři hodiny ráno ozvalo zaklepání na okno. „Stál tam Rus a říkal, že má doma živou husu, chtěl za ní čtyři lahvová piva. Vekslovalo se tam hodně,“ podotýká Karel Greiner.

Občas si vzal fotoaparát a vydal se do nedalekých vesniček. Tam se také střetl s mladíkem, který si pochvaloval Stalina a nadával na Gorbačova. Podle něj Stalin i za války Rusům zajistil maso a sedm druhů uzenin, zatímco Gorbačov, zrádce národa, rozbil Sovětský svaz. A dokonce zdražil vodku.

V okolí Karel Greiner narazil na šest kostelů – v jednom byla skládka obilí, ve druhém ovčín. „To jsem tedy zíral. Nádherná rotunda. Říkám si: půjdu se podívat, a vtom proti mně z té rotundy vyjdou ovce. Ale byla tam jedna nádherná vesnička. Jmenovala se Kazinka, fakt turistická perla. Tam nás pozval v neděli na oběd nějaký Saša. Velký talíř uprostřed plný brambor, dookola malé talířky do půlkruhu, na nich nakrájená klobása, nějaký salám, cibule, česnek, syrové okurky a další jídlo. Po obědě nás pozval na hřbitov a ukazoval – tady leží brácha, který padl v Afghánistánu,“ vzpomíná Karel Greiner.

Ve městě Skopin, kam jezdili na maso na tržnici, zažil i oslavy 1. máje 1990. V prosinci toho roku se ještě po dovolené vrátil, ale už jen spíše na údržbu. Na Vánoce odjeli definitivně domů.