Rodiče kluků většinou projevili smysl pro klasiku. K nejoblíbenějším jménům patřil Jan, Lukáš, Dominik a Daniel, následovaní Adamem, Tomášem, Ondřejem, Štěpánem, Matoušem nebo Eliášem. Nechyběla ani méně obvyklá jména, například Vincent, Kevin, Benedikt, Ramon nebo Benjamin.

U dívenek vedly varianty jména Nikol i jména Natálie, Eliška, Tereza, Zuzana a Adéla, následované Barborou, Karolínou, Amálií nebo Sofií. Pro jména Adina, Melinda, Lilien, Vanessa, Jasmína nebo Neiry sáhli rodiče buď do etnické tradice, nebo do filmové a televizní seriálové škatulky.

Cizí jména často žádali i rodiče ze smíšených manželství a partnerství. „Všechna tato uvedená jména byla povolena, ale vyskytly se též žádosti, kterým jsme vyhovět nemohli. Nemuselo jít ani tak o jejich cizokrajnost, některé nepovolené žádosti se týkaly například běžnějších jmen, ale ve zdrobnělé podobě,“ vysvětluje opavské matrikářka.

Je dobře, že zákon na takovou eventualitu pamatuje, protože jméno člověka provází celý život. Barborka nebo Zuzanka je u malé dívenky roztomile znějící jméno, ale šedesátileté Barborce nebo Zuzance už stejně roztomilé asi nepřipadá. Za vodou však nejsou v tomto směru ani exoticky pojmenovaní chlapci, kterým navíc zůstává typicky české příjmení.