Obléká nevěsty, hvězdy i burlesky. Návrhářka Zuzana Kubíčková sází na detail

Na střední uměleckoprůmyslovou školu jste přešla po dvou letech studia na víceletém gymnáziu. To je v tak mladém věku obdivuhodné odhodlání.
Odmalička mě bavilo tvořit, hlavně kreslit. Na víceletém gymnáziu jsem celkem brzy zjistila, že to není pro mě, a tak jsem zkusila změnit školu. Kdyby to nevyšlo, dál bych zůstala na gymnáziu. A možná právě proto, že mi u přijímaček o nic nešlo, jsem uspěla. Kdyby ne, asi bych gymnázium dostudovala, ale vůbec si nedovedu představit, co bych dnes dělala.

Návrhářka svůdných setů Tereza Vu: Sexy spodní prádlo ženskou rozzáří

Myslím si, že byste si cestu k módě stejně našla.
Možná ano. I když v životě člověka jsou momenty, které, viděny zpětně, byly dílem náhody a souhry okolností. Stačí málo, aby se vůbec nestaly. Ale jsem přesvědčena, že když člověk po něčem touží, podvědomě k tomu cíli směřuje a cestu si najde.

Vaši rodiče musí být hodně podporující, když vám už tak brzo dali tolik svobody, důvěry…
Určitě, oni mě v tomto ohledu nikdy od ničeho nezrazovali, i když jsem šla na obor, u kterého většinu rodičů napadne: Proboha, co to dítě bude dělat, tím se neuživí! Nechci ale, aby to vyznělo, že bylo všechno jednoduché. Na střední škole jsme na sobě museli hodně pracovat, sice k nám všichni byli hodně vstřícní, ale byla to dřina. I když, pokud děláte věci, které máte ráda, je to radost. A pro mě to byla radost a dodnes je.

A co studium na UMPRUM? To vás obohatilo čím?
Na střední škole nešlo jen o to, abychom se učili technický základ. Zásadní také bylo přemýšlet nad tvorbou, hledat inspiraci ve věcech okolo nás. Důležitou součástí bylo i studium historie umění, učit se chápat krásu kultury v širších souvislostech - architektuře, užitém umění a estetice. Byly to takové první krůčky, v limitech možností střední školy. Na UMPRUM se pak tyto souvislosti a znalosti rozšiřovaly a prohlubovaly. Na UMPRUM jsem také mohla vycestovat do zahraničí a sledovat tím pádem odlišné přístupy ke stejnému oboru. 

Vy jste byla na stážích v Paříži, Miláně a Reykjavíku. Proč zrovna Reykjavík?
Po Paříži, která je z pohledu módy klasickou destinací, jsem hledala zemi pro mě exotickou, kam bych se jinak třeba nepodívala. A o Islanďanech jsem věděla, že dělají dobrou hudbu, dobrý design… Ta země mě zajímala. A bylo to perfektní, protože přístup ve škole, kde jsem byla na stáži, byl opravdu progresivní a překvapivý. Bylo to pro mě velmi přínosné.

Já si právě říkala, ve srovnání s Paříží a Milánem, co může v oblasti módy nabídnout Reykjavík? Svetry?
Ať pracujete v jakémkoliv oboru, jsem přesvědčena o tom, že je nutné poznávat nová místa a překračovat rámec svého teritoria – geograficky, ale i metaforicky. Jen tak se dokážete na věci dívat novou optikou. Když odjedete do neznáma a vyzkoušíte chvíli jinak žít, může vás to jen obohatit, a to v mnoha ohledech. Je to nejlepší způsob, jak pracovat, aby nevyhasla chuť tvořit a prohlubovat své schopnosti.

Z pohledu na vaši zakázkovou tvorbu je zřejmé, že skvěle umíte udělat sexy oblečení tak, aby nepůsobilo vulgárně. Jak to děláte?
Já nevím. (smích) Možná je to tím, že nechci, aby ty modely působily vulgárně, přestože jsou často odvážné. Ráda třeba pracuju s průhlednými materiály, jako je například krajka. Nejde mi však primárně o průhlednost a odhalení, ale spíš o vrstvení a kombinaci různých textur. Takže nechci odhalovat, ale postupně zahalovat, i když průhledným materiálem.

Část vaší tvorby tvoří i svatební šaty. V jednom rozhovoru jste řekla, že jste je začala tvořit, protože vás zajímala estetika klasické krásy. Co je to „klasická krása“?
Klasickou krásu si představuji jako něco symetrického, umírněného, vyváženého, estetického, libého na pohled… U svatebních šatů pak platí o to víc, že žena se ve svatební den chce ukázat v tom nejlepším světle. Zkrátka chce se cítit dobře a chce, aby jí to slušelo. A i když ženy, které k nám do ateliéru chodí, jsou opravdu různorodé, touha po klasické kráse se v jejich představách o svatebních šatech táhne jak červená nit.

Jaké mají klientky požadavky na svatební šaty? Vede pořád bílá barva?
U svatebních šatů si dnes můžete dovolit leccos, nicméně nevěsty, které k nám chodí, mají rády klasický přístup. Bílá a její odstíny jednoznačně převažují. Maximální odchylkou od bílé je pudrová nebo stříbřitě šedá.

Nejlepší svatební fotky 2021. Porotci světové soutěže vybrali elitní záběry

Je pro vás důležité, jestli se svatba bude konat na zámku, nebo na louce?
Ano, je to jedna z prvních věcí, na které se ptám. Svatební šaty by určitě měly zapadat do prostředí, kde se celá událost odehrává.

Takže šaty na svatbu na louce budou mít třeba víc krajky…
Nemusí to tak být, jde spíš o volbu správného stylu a práce se střihem, celkovou siluetou a volbu materiálů. Také hodně záleží na nositelce, co se k ní hodí, přece jen, každá žena je jiná. Na první schůzce se proto chci dozvědět co nejvíce informací ohledně svatby, i nevěsty samotné, protože pro každou nevěstu tvořím individuální návrh šatů. Každý detail je pro mou práci důležitý.

A co spodní prádlo, které u vás v ateliéru také šijete. To se dělá jako součást šatů?
Může být. Když si to přejete, vytvoříme kompletní model. Pro mě to znamená, že můžu dát větší prostor své fantazii a mám z takové práce ještě větší radost, protože mohu uplatnit svoji techniku vrstvení. Tvoříme prádlo dekorativní, pro potěchu oka, ale stejně tak jsme schopné vytvořit prádlo, které formuje postavu. Například elastický korzet, který podpoří siluetu „přesýpacích hodin“, tedy zdůrazní pas. Technologie šití spodního prádla na míru je každopádně velmi náročná disciplína, je nutná obrovská preciznost. Mám ale štěstí, že technická designérka i krejčové v mém ateliéru jsou velmi šikovné. Můžete k nám tak přijít pro jemné krajkové negližé i vlněný kabát.

Vy spolupracujete i s burleskní tanečnicí Terézií Bělčákovou alias Miss Cool Cat. Musíte u jejích kostýmů řešit něco speciálního?
Je to v podstatě divadelní kostým a ten má jiná kritéria než běžné oblečení, které vidíme například v obchodech. Kromě toho, že by měl být krásný, musíte zohlednit odolnost, protože kostým se při četných reprízách neustále obléká, svléká – obzvlášť u burlesky. V tomto případě musím trochu pozapomenout na svoji oblibu v nejmenších detailech, protože na pódiu vše funguje úplně jinak. Učím se tedy dívat se s větším odstupem a to mě moc baví. Musím změnit svůj běžný přístup ke tvorbě, což mi prospívá.

Burleskní umělkyně si na kostýmy třeba pořizují pštrosí peří… Ani to vás nepřekvapilo?
Ani ne. Burleska má po celém světě vybudovanou víceméně jednotnou estetiku s odkazem na první polovinu 20. století. Postupem času jsme s Miss Cool Cat začaly hledat jiné, neobvyklejší materiály, které by její osobnost dokonale vystihovaly a v burlesce se moc neobjevují. Hodně jsme pracovaly s latexem, různými konstrukcemi a rekvizitami, divokými barvami, nečekanými změnami a vtipem, protože burleska má diváka hlavně pobavit. Hledaly jsme zábavné způsoby, jak jednotlivé vrstvy svlékat, v potaz jsem musela vzít i to, že Miss Cool Cat se vyžívá v akrobacii, hraje si na pódiu doslova s ohněm, součástí jejího vystoupení bývají i kouzelnická čísla.

I prezentace vašich kolekcí bývají velmi netradiční…
V podstatě jde o zjednodušené divadlo, kdy musíte během deseti minut beze slov převyprávět příběh té kolekce, aby každý divák získal nějaký silný dojem. A to není jednoduché. Proto je důležité spolupracovat s lidmi, kteří se ve svém oboru vyznají, ať už jde o scénografa, stylistu, či správně zvolené modelky. Vlastně je to takový nejvypjatější moment v celé tvorbě – několik měsíců pracujete na něčem, co během deseti minut odprezentujete, a je to pryč. A pak už se to nesmí nikdy opakovat.

Dojem z vašich prezentací ovšem zůstává, ať už jde o tu v prezidentském apartmá luxusního hotelu, nebo v kapli pražské Invalidovny…
Za to jsem moc ráda. Ale je to práce celého týmu. Líbí se mi, že si práci rozdělíme, každý dělá svou část, a díky tomu, že se spojuji s výbornými lidmi, odpadají mi obavy, jestli každý udělá to své správně. Vím, že se na svůj tým můžu stoprocentně spolehnout. A to je obrovsky důležité.

Vaš poslední přehlídka se uskutečnila začátkem listopadu v Křižíkově pavilonu B na pražském Výstavišti. Mimojiné jste jí oslavila 10. výročí svého ateliéru. Co při té příležitosti chystáte ještě?
Právě aktuální kolekce Couture je pro nás oslavou tohoto výročí. Vracíme se v ní k tomu, co oněch deset let tvoří základ naší tvorby a současně nás odlišuje - k ručním technikám zpracování látky, které jsem používala v začátcích, a k různým střihovým detailům a prvkům z minulých kolekcí, které nyní dál rozvíjíme.

Do Rudolfina džíny nepatří. Ani ty naše, říkají návrhářky značky Chatty

Můžete být konkrétnější?
Používám například techniku, které se říká smocking. Na látku se zakreslí rastr a pak se látka v daných bodech sešije, aby vytvořila jakoby proplétanou strukturu. Nebo látku nahřívám, abych získala jemně zvlněný povrch, našívám na ni aplikace atd. Všechny tyto postupy jsou v každodenním provozu ateliéru nerealizovatelné, protože zabírají obrovské množství času. Ovšem 10. výročí pro mě bylo momentem, kdy jsem si řekla, že si na ně ten čas dopřejeme.