Sen o kariéře sportovního komentátora se mi nesplnil, ačkoliv jsem si v dětství pečlivě zapisoval všechny výsledky. Nakonec se tahle zkušenost ale přece jen hodila: stal jsem se sportovním novinářem. První texty jsem psal jako student do středočeské MF Dnes. A hned po škole pak získal práci v Deníku doma v Kolíně. Užil jsem si i zpravodajských reportáží. Třeba když jsme s kolegou Michalem Bílkem v převlečení za bezdomovce prodali ve sběru víko od kanálu za pár korun a dokázali tak, že ve sběrnách porušují zákon. Vše jsme natočili skrytou kamerou, byl z toho velký poprask.
V Kolínském deníku jsem se později stal šéfredaktorem a rok řídil i redakci v sousední Kutné Hoře. Po šestileté přestávce v celostátních titulech (IHNED.cz, Hospodářské noviny, Aktuálně.cz) jsem se v roce 2016 vrátil do regionálních novin coby zástupce ředitele redakcí Romana Galla (na snímku vpravo). Spolu s ním jsem mimo jiné fušoval do řemesla moderátorům: na podzim 2017 jsme vedli dvě předvolební debaty - před sněmovními a před prezidentskými volbami.
Práci spojuji se zábavou. A sportem, k němuž patří pivo. Takhle jsme si zafandili (a taky probrali i důležité žurnalistické záležitosti) s kolegou Alešem Uherem, šéfredaktorem Deníku na severní a střední Moravě. Bylo to v květnu 2019 na Slovensku. Semifinále hokejového MS ale českému národnímu týmu nevyšlo - v Bratislavě podlehl Kanadě vysoko 1:5.
S pokročilým věkem a bolavými klouby z fotbalu a hokeje mě začaly bavit i disciplíny, kterými jsem dříve tak trochu pohrdal. Třeba házení létajícím talířem alias frisbee. Výhodou třeba je, že jste na jednom hřišti s hezkými dívkami. Na Penta hrách, vnitrofiremním turnaji skupiny Penta, kam Deník a jeho vydavatel Vltava Labe Media patří, jsem naše noviny třikrát po sobě hrdě reprezentoval. Po zlatém úvodním turnaji jsme však bohužel v dalších dvou ročnících na žádnou medaili nedosáhli. Ale sranda byla. Mančaft utužen.
Samozřejmě si ale rád i po čtyřicítce zařádím v terénu. Horské kolo je velká vášeň.
Miluju cestování. Hlavně po horách. Takhle jsem se kochal ve Slovinsku. Tuto zemi mohu jedině doporučit. Výšlapy, rafting, canyoning, koupání v ledových řekách a tůních. A příjemní místní lidé.
Všechny pohybové aktivity stejně mají jediný důvod: abych se pak mohl pořádně najíst. Při revizi fotoarchivu jsem ale zjistil, že se zachoval kupodivu pouze jediný snímek s jídlem - tento pradávný z roku 2004 z Bulharska, kde jsem si užíval tyto výtečné šašliky.