Po vyslechnutí si poutavého příběhu, proč se ocitáme ve středověkém žaláři, dostává náš šestičlenný tým na hlavy kápě a míříme neznámo kam. Respektive známo kam – čtyři z nás jsou vedeni za mříže do dvou kobek. Další dva čeká připoutání – Sandru na labyrint, Honzu na skřipec. Je to „odměna" za to, že dorazili se zpožděním.

Na tahu jsme ale my – Bety, Verča, Lucka a já, tedy čtyři lidé zavřeni za mřížemi. Jen co odbijí zvony a přestane nás svírat nepříjemný pocit způsobený naprostou tmou a tajuplnou hudbou, při které si představujeme mnohé, musíme „opozdilce" navést k vysvobození, aby nás mohli odemknout z kobek.

Zvony odbíjejí. Kápě sundáváme. Začínáme…

Žalář je skutečně autentický, to se musí nechat. Rozhlížení však brzy končí, čas běží a šedesát minut uteče jako voda. Jenže co teď?

Zkoušíme mnohé. Máme přitom na mysli slova průvodce Tomáše: „Fyzickou silou by to zvládlo i sedmileté dítě. Nemusíte nic vykopávat, nic ničit, nikam šplhat ani tahat za louče, které byste vytrhli z elektřiny."

ŽALÁŘNÍK NA OBCHŮZCE

Prvotní nápad vysadit mříže z pantů tedy padá. Zaměřujeme se na detaily. Po dobrých deseti minutách konečně zjišťujeme, kudy vede cesta, a slovním návodem osvobozujeme Honzu ze skřipce. Teď je na tahu on.

Bety s Verčou svůj úkol splnily ještě dříve a Sandra, otočena zády ke zdi, už má také ruce uvolněné a muže začít hledat klíče.

Ozývá se však řinčení řetězů, škodolibý smích a bouchání do dveří. Vybavujeme si další slova průvodce: „Pozor, žalářníci chodí na kontrolu."

Všichni zpět na „startovní pozice".

Po chvíli klidu pokračujeme v útěku. Klíče nalezeny, kobky necháváme prázdné. Po chvíli úpěnlivého točení s nástěnným bludištěm se dostáváme k dalším klíčům a překonáváme další zámek.

Ve vedlejším sklepení je toho víc – hluboká studna, na stropě zavěšená železná klec s kostlivcem (zřejmě ne všem šedesát minut stačí), kamna a spousta mučících zbraní.

Po chvíli nalézáme další indicii.

„Čtyři zbraně, jedna pec, (?) zářezů, spadla klec," stojí v ni psáno starobylým písmem. Jenže co s tím? Mezitím jedna z dam vykřikne. Z díry ve zdi vytahuje brouka – naštěstí pro její zdraví jen umělého.

ZVON ODBÍJÍ POTŘETÍ

Vracíme se k hádance, kterých nacházíme ještě několik. V soustředění jsme přeslechli už dva údery zvonů, které značí, že nám uběhla polovina času.

„Bem, bem," ozývá se potřetí. „Posledních patnáct minut," uvědomujeme si.

Ne vše jde samo, proto rádi přijímáme už druhou nápovědu průvodce Tomáše. Byť nám za ni bude připočítán čas navíc, sem s ní. Naštěstí se ven dostáváme včas. A nutno říct, že po velice efektivním závěru.

Ten ale kvůli snaze o zachování zážitku pro potenciální soutěžící mezi čtenáři nebudu s dovolením specifikovat. Stejně jako některé naše další kroky a činy v průběhu únikové hry. Jen dodám: stojí to vážně za to.

Byť nám jsou nakonec připočítány čtyři minuty za nápovědy a překračujeme tak asi o tři minuty hodinový limit, jsme venku! „Nepůjdeme rovnou na další hru?" cílí skupina na možnosti vyzkoušet také Hackerovo doupě a Tajemnou pracovnu. Únikové hry jsou totiž tři.

Za námi už se ale začíná scházet další skupina, proto ještě s díky přijímáme samolepky za splnění hry do zakoupeného průkazu, necháváme se v žaláři týmově vyfotit a slibujeme, že brzy dorazíme znovu. A půjdeme na rekord.

Hodnocení členů týmu

Petr:„Tým místo radosti z vysvobození doslova prosil po dalším zamčení. Co dodat?"
Bety:„Docela jsem se bála, co mě čeká, ale po absolvování hry bych šla hned na další. Všem doporučuji."
Verča:„Hra je dobře vymyšlená a předčila má očekávání. Půjdu znovu. S trochou stresu by to možná šlo rychleji. Jinak paráda."
Sandra:„Protože jsem jako malá milovala Boyard, byl to pro mě úžasně strávený podvečer. Všem doporučuji a do The Chamber půjdu znovu."

K TÉMATU

Únikové hry v OstravěZamčeni v místnosti s šedesáti minutami času na to dostat se ven. Na tomto principu funguje fenomén únikových her, které jsou známé u nás jako Escape nebo Exit game. Jen v Ostravě dnes funguje šest společností, které je provozují. Vedle The Chamber za Divadlem Antonína Dvořáka ještě Escape Game, The Exit Game a Místnost v Mariánských Horách, Duel Park v AVION Shopping Parku a Exit Door na Černé louce. Většina z nich nabízí hned několik variací, na hodinu se tak můžete dobrovolně nechat zavřít například ještě v Hackerově doupěti, Tajemné pracovně (The Chamber), u Alcaponeho, v Dědečkově pokoji, vyřešit Záhadu z Louvru nebo zkusit Egypt či Armagedon.

Více informací najdete na webu ostrava.thechamber.cz.