Na kraji chodníku stál muž, asi tak ve věku mého otce, v ruce velikou tašku. Rychlostí blesku jsem uvažoval, jestli nemám raději přidat do kroku, čas porady se nebezpečně blížil. Ale zvítězil pocit zodpovědnosti k člověku, který mne žádá o pomoc.

„Prosím vás, kde je tu policie?“ zeptal se muž. Vysvětlil jsem mu, že jen kousek odtud je služebna na Vaškově náměstí, a protože jsme teď měli cestu stejným směrem, vydal se muž po mém boku. A povídal: „Víte, já jsem včera trochu pil a teď bych potřeboval jet autem. Ale bojím se, abych nenadýchal. A tak raději zajdu za policisty, aby mi dali dýchnout.“

Byl jsem v šoku a nadšený současně. Já redaktor, který téměř denně píše o opilcích za volantem a dalších nezodpovědných lidech kolem nás, jsem potkal člověka, který má strach, aby něco nepokazil! Před redakcí jsme se rozešli a muž pokračoval dál.

Chci věřit, že policisté naplnili své motto Pomáhat a chránit a skutečně muži test poskytli. Sami přece říkají, že prevence je důležitější než represe. A já jsem rád, že jsem potkal alespoň na malou chvilku člověka, který věří, že pravidla nejsou jen proto, aby se porušovala.