Jeden z jeho pochopů mě také navštívil v redakci. Svěřili mu letákovou kampaň v boji proti islámu a vzhledem k ohánění se právníky a jisté míry asertivity bylo jasné, že to byl největší úkol, který kdy dostal a dostane.

Nicméně jsem jej vyslechl a napadlo mě, kde se poděl ten pořádný nácek, kterého bylo možné jasně identifikovat, který nešel pro ránu daleko, protože se mu prostě chtělo, a nefetoval. Pár jich ještě zbylo, ale jejich esence se rozmělnila do několika archetypů.

Kojící matka a Řád strážců koruny a meče

Královna diskuzí u článků a především velmistryně ve sdílení pateticko-xenofobních postů, nejčastěji ze zdi Řádu strážců koruny a meče. Tahle iniciativa, nyní už s politickými ambicemi, v kabátu tklivé devadesátkové grafiky střídá na svém facebookovém profilu citáty o lásce a rodině s čistým nacionálním extremismem.

Samo sebou, mají i eshop. Kojící matka nechce, aby její dítě vyrůstalo v nějakém multikulturním marasmu, ale aby jej obklopovaly ty naše evropské morální hodnoty. Neví sice, kdo je otcem dítěte, a občas si dá říct od šéfa v kanclu, morální hodnoty ale má.

Fanda - pivní mudrc

Ten má taky jasno. Hitler byl filozof, Židé jsou špatně, mají totiž oddělenou masitou a mléčnou kuchyni. Fandové mají často rádi tuning, tu svoji pohodu a jednou týdně vzrušení na fotbale. Nechali by se vycvičit vysloužilým vojákem a vzali by pořádek do vlastních rukou v řadách národní gardy. Problém je, že kvůli deseti pivům denně chybí fyzička.

Otec, syn a předrevoluční duch svatý

Klasika. Otec rodiny, který ještě zažil to, jak před revolucí bylo líp. Svůj vlastenecký den odstartuje několika fórama o čmoudech s kámošema v kantýně o polední pauze. Zatímco on vyrábí těmahle rukama skutečné státní hodnoty, oni se prostě jenom vezou.

Republiku nám rozkradli, a tak je v pořádku, že z fabriky, kde dělá, krade naftu do svého auta. Beztak za všechno můžou tihle havlisti, pravdoláskaři a židozednáři. Z pantoflového pohodlí před televizí je schopen, alespoň virtuálně, poslat na smrt pár politiků i obyčejných lidí a tím trochu zlepšit svět.

„Vykašlat se na celou Evropu," uzavře každodenní příděl televizního zpravodajství. Je už jedno, že to, co vypustí na záchodě před začátkem Ordinace v růžové zahradě, putuje trubkama z osmdesáti procent placenýma unijníma penězma a že jeho syn si zrovna vylívá hrdlo za hranicemi v rámci evropského studijního programu.

Politik

Finální fáze náckovské metamorfózy a především prostředník legitimizace trochy té nenávisti z českých domácností. Je to možná nejnebezpečnější podoba. Politik tohoto ražení totiž umí nabídnout to, co momentálně chtějí lidé slyšet, dostává prostor v médiích a dá se volit.