Hodně jsem o něm četla, viděla různé fotografie, něco slyšela od kolegů a známých. Tak jsem měla zhruba přehled, co by se mělo uvnitř nacházet a představu, jak by to tam asi mělo vypadat. Rozhodla jsem se proto minulý týden k návštěvě a při té příležitosti jsem si chtěla prohlédnout i výstavu.

Do Obecního domu jsem vstoupila úderem desáté, což je otevírací hodina, možná proto byla moje přítomnost v této budově tak krátká a moje pocity z ní rozporuplné. Už při příchodu jsem měla problém otevřít těžké vchodové dveře.

A za nimi? Pusto, prázdno, ticho a všude zavřeno. Měla jsem strach sáhnout na kliku jakýchkoliv dveří, protože jsem neměla tušení, co za nimi je. Jediným vodítkem pro mě byla informační tabule v přízemí, kde bylo napsáno, co se v kterém patře nachází a cedule, že lístky na výstavu jsou v prodeji na recepci.

Tam jsem se chtěla také zeptat, kde se vlastně mohu volně pohybovat a kde se co přesně nachází. Bohužel bylo zamčeno. Vystoupala jsem proto do prvního patra, kde jsem narazila opět jen na zavřené dveře.

Tak jsem si prohlídla aspoň schodiště, vstupní halu a Obecní dům opustila. Moje představa domu určeného pro veřejnost byla přece jenom jiná.

Ivana Adamčíková, Opava

Názory čtenářů zveřejněné v rubrice Čtenář má slovo nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Ta si vyhrazuje právo krátit či odmítnout příliš dlouhé příspěvky.