Je za mnou několik pondělků prosezených na zastupitelské židli, je za mnou několik asi už dost posluchačských a pozorovatelských misí dost na to, abych už leccos vyskládala do konkrétního obrazu o stavu současné místní politické scény, které jsem i já drobnou součástí.

Je za mnou více než rok spolupráce s mými politicky, společensky, názorově, postojově, filozoficky a morálně blízkými spoluhráči. Jistě, vnímám politiku jako jistý druh hry, ze kterých sestává život jako takový. A v každé z těchto her vystupujeme v jiné roli. Jiné a přesto jsme to stále my, stále tíž…

I hry jsou různé, a přesto všechny podléhají stejným pravidlům a mám na mysli ta známá dvě cizí slova někomu cizí doslova… fair play.

A nemůžu přitom nemyslet na Havla, na Václava Havla na hráče, který vládl tou nejčestnější a nejušlechtilejší zbraní svým svědomím, na člověka, který nám všem až příliš a to je dobře zamotal naše hlavy, oslovil naše duše, zasáhl naše srdce tedy určitě všem lidem dobré vůle…

A o to tady jde o dobrou vůli a té já při té své misi vidím pramálo. Ne ve svých řadách, tam to díky Bohu funguje tam se spolupracuje a diskutuje a někdy i nesouhlasí, ale naslouchá a vždy dojde tam, kam je dojít třeba.

A to já si zcela určitě naivně, ale přitom naprosto oprávněně a samozřejmě dovoluji očekávat i od všech svých zastupitelských kolegů spolupráci a dialog a třeba i předávání zkušeností od zkušených méně zkušeným ať už jsi koaličník nebo opozičník všichni tady zastupujeme občany stejného města a naší prvořadostí je pracovat pro něj a pro jeho prospěch to by mělo být nadřazeno všem těm poraženým a uraženým stavům ega, které má tu nutkavou potřebu vyřizování si účtů…

Už uplynula od skončení bitvy řada dnů tak dlouhá na to, abychom toho byli snad ne čtyřletého donekonečna stále umořenějšími svědky místo svědky konstruktivní a smysluplné souhry.

Unavený je z toho celý zastupitelský sbor, unavení jsou z toho občané a hraje se podpásově a hraje se nečestně a nikomu to neprospívá i když si někdo možná ruce mne…

A vládnoucí koalice volá po dialogu, i když ten se zatím nekoná. A tak já si tiše věřím, že ono zatím v sobě nese jakýsi příslib do budoucna. A znovu myslím na Havla, který mluvil o naději, jež dává smysl našemu životu.

Pro ten bude do budoucna hodně důležitá stejně jako Havlův odkaz pro nás pro všechny. Proto si nelze než přát …ať dál zůstává s touto krajinou…

Jedině tak máme šanci na změnu světa, života, sebe a když ne teď, tak kdy. Odpověď v sobě nosí každý i já, tak už jdu a začnu venku to jde snáz, a tak si přemýšlím, kterou ulici nebo náměstí pojmenovat po Václavu Havlovi čestném občanovi Opavy. Důvodů je pro to spousta anebo vlastně jen jeden, ale o tom snad ani není třeba diskutovat.

Přeji krásný nový rok a proč ne Havlův a proč ne novou Havlovu nikdy nekončící epochu pravdy a lásky…?

Simona Streitová

Redakce si vyhrazuje krátit příliš dlouhé příspěvky, s jejich obsahem nemusí rovněž souhlasit