Najde se v dnešní době ještě někdo, kdo se dobrovolně trápí a omezuje nejen v jídle, ale i ve všech světských radovánkách? Nemyslím si. Jestliže ano, smekám pomyslný klobouk.

Zádrhel ale vidím především v rozdílném vnímání slova půst. Najdou se i tací, kteří si představí čtyřicet dnů úplně bez jídla, jen o vodě.

Taková hladovka pak s námi dokáže dělat divy. Při hladovění totiž stoupá v našem těle hladina kortizolu, což je stresový hormon. A působení této látky společně s napětím dnešní doby může mít pro okolí hladovkáře nemilé následky.

Praxe úplného půstu vymizela. Nyní je v módě odepřít si něco, co máme v oblibě. Vypadá to pak zhruba tak, že si lidé půst od jídla nahradí jinak. Odřeknou si pojídání sladkostí nebo pití alkoholu.

Takto k tématu postní doby přistupuji i já. Smažené bramborové lupínky jsou odklizeny hluboko ve špajzce a znovu se shledáme až po Velikonocích. Třeba by se dalo tímto stylem zhubnout i nějaké to kilo …