V pubertě jsem prožíval Vánoce jako souboj pronásledované křesťanské tradice s ateistickým Dědou Mrázem, poslem sovětské nebo spíš ruské rozpínavosti. V devadesátých letech byly pro mě Vánoce duchovním poselstvím, které se utopilo v reklamních tricích obchodních řetězců.

Poslední dobou mě zaujalo, jak čeští vlastenci rozjeli vánoční odbojovou válku proti Santa Klausovi nazvanou Zachraňte Ježíška. Abych měl jasno, zda se k nim přidat, sedl jsem k Internetu a zjistil, že německá tradice Christ Kind, Kristus dítě, malý Ježíš neboli Ježíšek k nám přišla až v 16. století.

Vydal jsem se hlouběji do historie zjišťovat, co bylo před Ježíškem. Cítil jsem potřebu návratu ke kořenům, k prapůvodnímu prameni Vánoc bez nánosů komerce, kýče a koled opěvujících německého Ježíška a amerického Santu. Víte, že Vánoce nejsou nic jiného, než křesťanská transformace starořímských saturnálií, které se pořádaly k poctě boha Saturna? To je ten, co po něm pojmenovali planetu s prstencem.

Období vlády Saturna, boha zemědělství a sklizně, se nazývá zlatý věk. Saturn chránil přírodu a naučil lidi pěstovat ovocné stromy i vinnou révu. Také dal lidstvu mravní řád. Byly to blažené časy za Saturna. Nejšťastnější epocha lidstva. Saturnálie na jeho počest byly spojeny s všeobecným veselím, hostinami, tolerovanou nevázaností, vzájemným obdarováváním a dočasným uvolněním sociálních rolí, takže i otroci byli pokládáni za svobodné.

Asi jako když si ožralý generální ředitel na vánočním večírku potyká s vrátným.

Abych to zkrátil. Ze zemědělství jsem maturoval, pěstuji vlastní jablka i víno, je mi blízká příroda, neformální vystupování i veselí, slavím slunovrat a sním o návratu zlatého věku. Nikdy mě nepřestalo udivovat hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.

Do háje s vánoční komercí a kýčem, ať žije Saturnus a saturnálie!