Archeologové z britských univerzit v Yorku a v Durhamu analyzovali vzorky rytých kamenů a vápenců z říčního koryta, přičemž se zaměřili zejména na vyleptané vzory a na známky toho, že tyto kameny byly kdysi vystaveny teplu. Cílem jejich výzkumu, který publikoval odborný titul Plos One, bylo přijít na kloub záhadě, k čemu tyto kameny vlastně sloužily. 

Na základě složité povahy kreseb a také toho, že na kamenech našly známky působení zvýšených teplot, došli vědci k názoru, že pravěcí lidé pokládali tyto kameny zřejmě záměrně přímo vedle plamenů, a to pravděpodobně proto, aby vytvořili nějaký druh animovaného efektu.

Některé kresby byly jiné než ostatní

"Dříve se předpokládalo, že některé z kamenů byly zřejmě náhodně opáleny, ale experimenty s jejich replikami ukázaly, že toto poškození odpovídá záměrnému umístění kamenů do blízkosti ohně," uvádí podle webu Science Alert hlavní autor Andy Needham z Yorské univerzity.

Ukázek pravěkého umění v podobě jeskynních kreseb nebo kamenných vrypů samozřejmě existuje mnoho a známe je také u nás. Ne vždy ale máme jasno v tom, jaký účel pradávní výtvarní umělci svou tvorbou vlastně sledovali. Snažili se zachytit svět kolem sebe? Pobavit se? Bylo to pro ně forma komunikace? Nebo měla některá výtvarná díla jiný, duchovnější účel?

Více než 10 tisíc let staré ploché kameny z jižní Francie však představují podle Science Alert ještě těžší hádanku. Jejich zdobení se totiž od jiných kamenů liší.

Pohled na jednu z ploch výzkumu s patrnými řadami kůlových jam z mladší doby kamenné, které původně tvořily konstrukci tzv. dlouhého domu
OBRAZEM: Jičínská venuše? Archeologové našli kus vzácné sošky z neolitu

Zatímco u řady kamenných bloků z Evropy můžeme pozorovat ornamenty, jež měly zřejmě svůj praktický účel a vytvářely například cosi jako podlahovou mozaiku nebo zdobené obložení krbů a ohnišť, kameny objevené při vykopávkách poblíž francouzského města Montastruc zachycují různé abstraktní výjevy, ale také lidské postavy, zvířata nebo geologické tvary, jejichž využití se zdálo neznámé.

Ze 76 zvířecích rytin, které výzkumníci zaznamenali na 54 kamenných plaketách zapůjčených z Britského muzea, zobrazovalo 40 rytin koně, sedm soby a šest jeleny. Mezi další rytiny patřily pták, vlk a dokonce i postava podobná člověku. Většina z nich byla zobrazena v naturalistické poloze, s důrazem na přesnost v anatomii.

Jedním z nejslavnějších pravěkých nálezů je soška Willendorfské venuše. Plastika ženského těla měří jedenáct centimetrů, objevena byla v Rakousku.
Záhadná Willendorfská venuše procestovala celou Evropu, tvrdí vědci

V mnoha případech byly do zobrazované scény přímo zakomponovány také přirozené trhliny a kazy v samotných kamenech – například jeden kůň má nohu stylizovanou zřejmé přímo podle kamenné praskliny.

"Nejzajímavější ze všeho jsou však zvířata, která jsou podivně naskládána přes sebe a matoucím způsobem se překrývají," píše Science Alert.

Oheň záhadné tvary oživil

Smysl tohoto překrývání a spojování zvířecích těl a končetin se jevil dlouho nevysvětlitelný, dokud vědce nenapadlo podívat se na tyto obrazce přímo v záři mihotajících se plamenů. 

S tímto nápadem přišel před deseti lety paleolitický badatel a filmař Marc Azéma, který si všiml podobného vyobrazování zvířat na některých jeskynních malbách.

Vědci proto vytvořili 3D modely jednotlivých kamenů a s použitím softwaru pro virtuální realitu si je zobrazili v blízkosti ohně. Když kolísavá záře plamenů nasvítila kamenný povrch, začaly vrypy i přirozené praskliny kamenů působit tak, že vytvářely jakoby lehce se pohybující obrazce. Nešlo samozřejmě přímo o animaci, přesto však vytvářely nestatický vjem, který v účastnících experimentu vyvolal pocit úžasu a sounáležitosti.

Rytiny v pískovcovém kameni jsou podle vědců přes 12 tisíc let staré
Kresba z paleolitu. Archeologové ve Francii nalezli 12 tisíc let starou rytinu

"Tvořit umění za pomoci záře ohně by musel být velmi niterný zážitek, jenž by aktivoval různé části lidského mozku," říká Needham.

"Víme, že mihotající se stíny a světlo zvyšují naši evoluční schopnost vidět formy a tváře v neživých předmětech, a to by mohlo pomoci vysvětlit, proč je běžné vidět vzory plaket, které integrují například skalnaté výstupky a další přírodní prvky například do maleb zvířat nebo do dalších uměleckých forem."

Zda naši předkové přijali tuto formu umění záměrně, nebo své krbové kameny zdobili dynamickými obrazy čistě náhodou, je zatím těžké odhadnout. Uvážíme-li ale, že i dnes máme sklon vyjadřovat se prostřednictvím všech druhů médií a technologií, pak je přijatelná i představa, že také pravěcí umělci hledali všechny možné cesty, jak svá díla oživit, a zář plamenů táborového ohně jim možná vnukla tu správnou myšlenku.