Mezi dospělými si doskočil pro pěkné sedmé místo a ještě o pár dní dříve vybojoval dvě zlata na mistrovství ČR v juniorech. Kromě dálky opanoval také nejkratší sprint v podobě hladké šedesátky. „S trenérem jsme v poslední době hodně zapracovali na rozběhu a sprintech celkově. Přineslo to své ovoce," poznamenal na úvod Jakub Rusek.

Kubo, sedmé místo z halového republikového šampionátu dospělých je pěkný úspěch, ale mohlo být lépe. Málem jste si zapsal 740 centimetrů, jenže rozhodčí vám odmávali přešlap. Mrzí vás to stále i s několikadenním odstupem?

Škoda že z toho nakonec nebyla lepší pozice. Přešlap byl opravdu nepatrný. Pouhé dva centimetry. Trochu mě to mrzí. Mohl jsem obsadit lepší pozici.

Předtím na halové republice juniorů jste přitom ve všech pokusech překonal hranici sedmi metrů. Udělal jste si osobák za skok dlouhý 732 cm a získal titul českého mistra…

Tam se mi dařilo o poznání více. Vyhrál jsem také hladkou šedesátku. Je to důkaz toho, že jsem se výrazně zlepšil v rozběhu. S trenérem jsme se na to zaměřili a já zabral hlavně v posilovně. Naložili jsme víc na činku a šlo to poznat. Projevilo se také to, že jsem pravidelně mohl chodit na tréninky a nebyl prakticky vůbec nemocný.

Osobní maximum, které jste si vylepšil na MČR juniorů, prý mohlo mít ještě lepší hodnotu. Je to pravda?

Už prvním pokusem jsem se dostal za sedm metrů a měl jistotu účasti mezi nejlepší osmičkou. Třetí pokus měl hodnotu zlata a nového osobáku za 732 cm. Jeden ze skoků byl k 740 centimetrům, bohužel mi spadla noha a nakonec to nebylo tak daleko.

Neponoukla vás zlatá medaile z šedesátky k úvahám, zda nepřejít z dálky k této sprinterské disciplíně?

To určitě ne. Pro mě je to doplňková disciplína. Přesně tak jsem k ní také přistupoval. Nebyl jsem nervózní a běžel s čistou hlavou. Nakonec to ale byl boj, rozhodnout musela až cílová kamera. Vyhrál jsem o dvě tisíciny sekundy. I když jsem zaběhl velmi dobrý čas 6,89 s, svou budoucnost vidím v dálce.

Jak dlouho se dálce vlastně věnujete?

Od deváté třídy základní školy. Chodil jsem na Englišku a dálka mě začala hrozně bavit. Pan Korbel mi tenkrát doporučil, abych se zaměřil na tuto disciplínu, u ní jsem také zůstal. Věnuji se jí od roku 2011. Nějakou dobu jsem běhal i překážky a krátké sprinty na 100 a 200 metrů. Mým největším dosavadním úspěchem v dálce je účast na světovém šampionátu dorostenců na Ukrajině, kde jsem obsadil třiadvacáté místo.

Máte v plánu po vzoru některých vašich předchůdců z opavského Sokola, mezi které se řadí například Jakub Holuša nebo Jan Kudlička, vydat se do Prahy?

Uvažuju nad tím. Letos maturuju na Mendelově gymnáziu a chci jít studovat do Prahy. S atletikou bych rád pokračoval tam. Bavil jsem se s trenérem pražského Olympu Josefem Karasem, že bych mohl trénovat pod jeho vedením. Projevil o mě zájem.

Máte v dálce nějaký vzor?

Ano, je to Mike Powell. Bohužel když byl vloni na návštěvě na Englišce, nemohl jsem přijít. Zrovna jsme psali důležitou písemku ve škole, z níž jsem se nemohl uvolnit.

Odborníci o vás hovoří jako o velkém talentu. Jak vnímáte tyto postřehy?

Je fajn to slyšet, ale nepřipouštím si to. Doufám, že budu dál podávat dobré výkony. V atletice bych to rád dotáhl daleko a chci sladit studium chemie právě se sportem.

Co trenér Luboš Kummer říkal na vaše úspěchy z poslední doby?

Strašně to se mnou prožíval. Když jsem doběhl finále šedesátky, objal mě a měl co dělat, aby neuronil nějaké slzy. Vděčím mu za hodně a jsem s ním maximálně spokojený. Už jsem se ho ze srandy ptal, jestli se se mnou nechce přestěhovat do Prahy.

Jakub RusekNarozen: 6. května 1996
Vzdělání: Základní škola Englišova, Mendelovo gymnázium
Atletická disciplína: skok daleký (od roku 2011)
Největší úspěchy: účast na světovém šampionátu dorostenců na Ukrajině, nový osobní rekord o hodnotě 732 centimetrů