Naší redakci se povedlo s odchovancem opavského Sokola spojit přímo v dějišti šampionátu a pořídit s ním rozhovor. Svěřenec trenéra Boleslava Patery z Dukly Praha nám vylíčil, že pondělní závod pro něho rozhodně nebyl ideální. „V celém jeho průběhu jsem se pral s větrem a tyčemi, které jsem měl zvolit," uvedl právě Jan Kudlička a ochotně odpovídal na další otázky.

Vládne se sedmým místem na světovém šampionátu a výkonem 575 cm spokojenost?

Kdyby mi někdo před závodem řekl, že budu sedmý, tak bych spokojený nebyl. Vzhledem k tomu, jak závod probíhal, sedmé místo hodnotím víc než kladně. Trápil jsem se a nešlo mi to. Hlavou jsem to však zvládl a skočil 575. Je to nejvíc, co jsem kdy na velké soutěži skočil, takže ve výsledku jsem spokojen.

Na nižších výškách jste se poměrně trápil, třeba 550 cm až na třetí pokus. Proč to nešlo?

Ne, že by to nešlo. Základ byl pro mě asi nejvíc v pohodě. Ono to vypadá, že to je až na třetí pokus, ale první dva skoky jsem provedl dobře, proto jsem jen zvolil jinou tyč a věděl, že 550 musím skočit.

Absolvoval jste více pokusů. Podepsalo se to na vás v tom smyslu, že na 582 cm jste už byl třeba unavený?

Jak už jsem říkal, závod nebyl ideální a určitě se to podepsalo. Je rozdíl, jestli jde člověk na 582 po třech skocích nebo po osmi.

Podle vašeho čistě subjektivního dojmu byla v onom finálovém dni, kdy se vám možná tolik nedařilo, šance laťku na této výšce pokořit?

Pravdou je, že jsem se celý závod pral s větrem a s tyčemi, které jsem měl zvolit. Letos na tuhle výšku rozhodně mám. Šel jsem do závodu s tím, že chci skočit 575 a mít tři pokusy na 582. To se mi nakonec povedlo.

Co ostatní? Na mistrovský titul překvapivě nedosáhl suverén letošní sezony Renaud Lavillenie, ale Raphael Holzdeppe.

Tyčka je opravdu nabitá. Lavillenieho je mi líto, protože si zasloužil vyhrát podle vývoje sezony. Holzdeppe skákal suverénně a Lavillenie se taky trošku trápil. Na 596 centimetrech na tom byl lépe Francouz, ale potřeboval, aby fouklo trochu do zad, což se nestalo.

Na zlato stačilo 589 cm. Neříkám, že to je vždycky pravidlo, ale na mnoha akcích typu evropských či světových šampionátů nepadají top výkony sezony. Proč myslíte, že k tomu dochází?

Je to dáno tím, že jsou vyčerpávající a stresující kvalifikace. Bylo nás tady 40, což je strašidelné číslo. Taky se neskáče tak vysoko, protože na velkých stadionech většinou nefouká vítr, anebo se točí.

Jaký je váš další program po mistrovství světa?

Z Moskvy přiletím 19. srpna a hned jedu do Opavy. Jednadvacátého skáču v Dubnici nad Váhom. Den na to předběžně počítám s Dolním náměstím. Pak se přesunu do Prahy a pětadvacátého jedu na exhibici do Nemecka. Hned 1. září se zúčastním největšího německého závodu ISTAF Berlin a 6. září budu na finále Diamantové ligy v Bruselu.

Můžete odhadnout, jaká je pravděpodobnost, že vás budeme moci vidět i na tyčkařské exhibici na Dolním náměstí v Opavě?

Pokud přežiju ve zdraví Dubnici, chci na Dolňáku určitě skákat. Do Opavy se samozřejmě moc těším a věřím, že když vyjde počasí, přijde spousta lidí, kterým ukážeme pěkné výkony. Doufám, že se opět podaří na Dolním náměstí udělat největší sportovní akci roku.

Petr Dušek