BK Opava - Tuři Svitavy, středa 28. března, 18.00

Pokud výše uvedení pracují bezchybně, považují to všichni přítomní na zápasech za samozřejmost, když se ale vyskytne nějaká chyba, jsou z toho obvykle velké emoce.

Osazenstvo opavského stolku je už několik let stabilní, všichni pánové jsou basketbalovými nadšenci, kteří ještě dlouho po zápase v útrobách haly rozebírají jeho průběh, obvykle i s trenérem Klapetkem, pro kterého jsou svými zkušenostmi a znalostmi bezesporu inspirací a zpětnou vazbou.

Petr Chlouba, ikona mezi hlasateli

Z výše uvedených pánů, kteří pravidelně sedávají u stolku časoměřičů, je nejvíce vidět a hlavně slyšet komentátor. Toho dělá už řadu let Petr Chlouba.

„Když Opava postoupila do druhé ligy, začal jsem s komentováním, protože to byla povinnost dle pravidel. Můj kamarád Dušan Štěnička mi tehdy roli komentátora nabídl. Basket mě zajímal už dříve a takto jsem mu mohl být nějakým způsobem užitečný,“ uvedl dlouholetý řečník sedící na kraji stolku časoměřičů a dodal:

„S komentováním jsem příliš zkušeností do té doby neměl, dělal jsem konferenciéra pouze na odborářských akcích a vypracoval jsem se za pochodu. Jak se říká hodili mě do vody a musel jsem plavat.“

Přitom měl ke komentování dnes už penzista Petr Chlouba svým povoláním poměrně daleko: „Celé čtvrtstoletí jsem pracoval v opavských papírnách, několik let před odchodem do penze jsem pak dělal spolu s bratrem v rodinné firmě,“ prozradil ze svého soukromí. Asi nejtěžší na práci u stolku je nepodlehnout atmosféře, protože potom přicházejí chyby, které vidí celá hala.

„Nepodlehnout atmosféře je někdy opravdu těžké, protože Opavě fandím. Pravdou je, že komentátor podle pravidel nesmí zápas jakkoli ovlivňovat. Kolikrát už se stalo, že mě komisař upozornil, když bylo komentování na hraně. Občas je dobré pohybovat se na hranici pravidel a diváky vyburcovat,“ řekl Chlouba, který se komentováním jinde než na basketbale nezabývá: „Asi dvakrát jsem komentoval fotbal, když nemohl jejich stabilní člověk, ale jinak v něm nemám a nikdy jsem neměl větší ambice.“

Mezi profesionály v oboru komentování patří bezesporu komentátoři živých televizních přenosů. „V televizi komentování samozřejmě poslouchám, něco se mi líbí a něco zase méně, snažím se od profesionálů vždycky pochytit to lepší, co produkují,“ řekl Chlouba.

Nenechat se strhnout hrou

Všichni u stolku se musejí hodně soustředit a nesmějí podlehnout hře.

„Jednou jsem si vyzkoušel měření čtyřiadvaceti vteřin a snad už v páté minutě zněla potřetí siréna, protože jsem zapomněl v zápalu boje čas přepnout. Ona ta práce vypadá jednoduše, ale když se člověk chvíli zamyslí nebo prohodí něco s kolegou, chyba je hned na světě,“ zamyslel se Chlouba, který je u stolku nejblíže trenérovi hostí, takže veškerou kritiku z lavičky soupeře schytá jako první: „Komentuji už nějaký ten rok, takže jsem vůči ostrým výpadům trenérů otrlý. Je ale pravda, že trenéři hostí mnohdy slovně útočí, když se jim výkon stolku nelíbí. Takže několik slovních přestřelek pamatuji.“

Otázkou, která je nasnadě, je možnost ovlivnění zápasu ze strany stolku časoměřičů. „Myslím, že stolek zápas výrazně ovlivnit nemůže, ale jsou určité situace, kdy může zabrnkat na nervy soupeře,“ přiznal Chlouba a uvedl jednu z takovýchto situací, která nastala i při posledním domácím utkání s Plzní. Hostující trenér si chtěl vzít oddechový čas, ale nedostal ho.

„Trenér musí oddechový čas nahlásit v určitém období, pokud to je na hraně, nemusí ho pak dostat, což se stalo minulou sobotu a plzeňský Dominik Feštr to nesl dost těžce,“ usmál se pod fousem opavský komentátor, který jako jeden z mála slyší diskuze komisaře s rozhodčími: „Jsou nepřehledné situace, kdy se musí poradit rozhodčí navzájem a konzultují svůj verdikt i s komisařem, který dohlíží nad dodržováním pravidel. Komisař má také poslední slovo, pokud běží čas, když běžet nemá nebo naopak neběží, když se hraje a je třeba sjednat nápravu. Na rozdíl od diváků a aktérů na palubovce, které tyto situace dokážou pořádně vytočit, rozhodčí řeší i tyto situace s rozvahou.“

Dalším důležitým článkem stolku časoměřičů, jehož práci diváci ihned vidí, je člověk ovládající světelnou tabuli. Tím je obvykle Bedřich Štencel, jinak ředitel Středního odborného učiliště stavebního v Opavě. „Zaškolení k ovládání trvalo asi půl hodiny, světelná tabule se řídí pomocí obyčejné klávesnice, na které jsou označeny klávesy podle toho, co na tabuli ovládají či nastavují,“ řekl Bedřich Štencel, kterého tabule docela poslouchá.

Přesto se najde pár situací, na které by nejraději zapomněl: „Zrovna v sobotu se mi zasekla klávesa Shift a místo přidávání bodů je to odepisovalo. Pokud je to v utkání, musí se postupovat v klidu a s rozvahou, vše se dá vrátit zpět nebo znovu nastavit, takže to až takový problém nebyl.“

Nejtěžší chvilky, derby s Ostravou

Asi nejtěžší chvilky při ovládání světelné tabule zažil v sestupové sezoně, kdy Opava hrála proti Nové huti. „Světelná tabule se před tímto utkáním pokazila a těsně před jeho začátkem přišlo nové ovládací zařízení. Když pak došlo k chybě při měření čtyřiadvaceti sekund, ukázalo se, že nové zařízení pracuje trochu jinak a neuměl jsem nastavit správný čas. Než jsem tehdy sjednal nápravu, pořádně jsem se zapotil,“ zapátral v paměti Štencel.

Práce zbývajících pracovníků není pro fanouška až tak zajímavá, papírový zápis o utkání je pro běžného smrtelníka nepřehlednou směsí čísel. Za zmínku stojí snad ještě práce časoměřičů, kteří mohou utkání trochu popohnat. „Když se měřilo na klasických stopkách, daly se s časem dělat divy. Dneska už vše běží na světelné tabuli, takže pak ve vypjatých situacích trenéři reklamují každou sekundu,“ uvedl časoměřič Lev Ondráček.

Osazenstvo stolku je stálé, když náhodou někdo na zápase nemůže být přítomen, má svého zástupce. „Osazenstvo je jiné pro nejvyšší soutěž i prvoligové zápasy. Když zde hrají mládežnické kategorie, obvykle tabuli ovládá někdo ze zraněných nebo nehrajících hráčů,“ uvedl jeden z časoměřičů Bohuslav Bartek, který v klubu trénuje spolu s Jakubem Blažkem juniory a dodává: „Mladí kluci se ovládání světelné tabule a času naučí během pár minut, je to poměrně intuitivní záležitost.“

Stolek je důležitý také pro rozhodčí a trenéry obou mužstev. První informuje o počtu chyb jednotlivých hráčů a celkovém počtu chyb jednoho i druhého týmu v dané hrací periodě. Trenéři pak využívají zejména výstupu on-line přenosu, kterým jsou podrobné statistiky. Nedílnou součástí stolku je také malá tabulka s šipkou a nápisem POSSESSION. Ta udává, který z týmů bude rozehrávat, vznikne-li situace rozskoku.

Ondřej Ludvík