Patnáctého listopadu pětadvacetiletý křídelník si týmový vstup do sezony pochvaluje. Se svými osobními výkony ale spokojený není. „Trápím se, ještě to není ono. Musím vylepšit střelbu," přiznává důrazný basketbalista, který se těší už na derby s Ostravou.

Splňuje zatím opavské angažmá to, co jste od něj očekával? Nebo něco ještě drhne?

Z mojí strany proběhla super příprava. Začátek sezony je z mého pohledu ale otřesný, zatím se hledám v tom, co mám hrát. Stále se mi na to nedaří přijít. Nejde mi vůbec střelba. Doufám, že se to co nejdříve spraví a budu na palubovce předvádět to, co se ode mě očekává.

Diváci se tak tedy mohou těšit ještě na lepší výkony ve vašem podání…

Doufám, že podstatně lepší výkon přijde co nejdříve. Jak říkám, v přípravě mi to celkem šlo, nyní se hledám, ale bude to dobré.

Když pomineme individuální výkony, tak z klubového hlediska zažívá Opava parádní vstup do sezony…

Daří se nám nad očekávání. Vyhráli jsme první těžký zápas v Pardubicích i přesto, že jsme bojovali s velkou marodkou. To vítězství nás hodně nabudilo.

Když shrneme dosavadních šest odehraných zápasů, tak ten v Pardubicích byl asi nejdůležitější…

Vítězství v Pardubicích nám zvedlo sebevědomí. S Děčínem jsme sice prohráli o pár bodů, ale podali jsme dobrý výkon, doufám, že stávající formu udržíme co nejdéle.

Opavu na úvod sezony postihla velká vlna zranění, zažil jste někdy něco podobného?

Ne, to ne, zažívám to tady vůbec poprvé. Na jednu stranu se rozehrají kluci, kteří moc nehrají, ale na druhou stranu je to dost fyzicky náročné se tam v sedmi osmi lidech mlátit. Poznali jsme to proti Děčínu a následně s Jindřichovým Hradcem, kde už to ale nebyla taková řežba.

Když hrajete v tak nízkém počtu, hlídáte si třeba i fauly? Máte to někde v podvědomí, že si člověk musí dávat větší pozor?

Co se týká mě, tak ne. Když mám tři čtyři fauly, tak nad tím trošku už přemýšlím, jinak ale ne.

Když hrajete v sedmi osmi, šetříte si i síly, nebo ne?

Někdy ke konci zápasu je už poznat, že vám dřevění nohy. Děláte blbé chyby, znát to bylo proti Děčínu. Být kompletní, tak můžeme vyhrát, jenomže v závěru jsme už toho měli dost, oni na nás točili devět deset hráčů, což se projevilo. Byli na tom fyzicky lépe, nutili nás ke ztrátám.

Když jsme se spolu bavili v průběhu letní přípravy, říkal jste, že příjemná změna je fakt, že se v opavské kabině mluví výhradně česky…

Na to si zvyknete hodně rychle.

Na druhé straně se ale v angličtině nezdokonalíte…

(usměje se) Je to pravda, pomalu, ale jistě zakrníte.

Co říkáte celkově na průběh letošní sezony? Liga se jeví jako vyrovnaná. Třeba takové Brno je momentálně poslední, ale v Opavě podalo dobrý výkon a vám dělalo velké problémy…

Konkrétně Brno bude silný tým, až se mu vyprázdní marodka a do hry se vrátí opory. Je dobře, že soutěž je vyrovnaná. Alespoň je konkurenceschopná, není to jen o čtyřech týmech, které se bijí o medaile. Čím více týmů má na to být ve finále, tím je to lépe pro celou soutěž.

Jak se těšíte na 11. listopad, kdy se Opava představí na palubovce Nové Huti?

(usměje se) Bude to první zápas proti bývalému týmu, nepočítám-li do toho přípravu. Půjdu do toho na sto padesát procent a budu je chtít porazit co největším rozdílem.

Bude vypsaná nějaká odměna do kabiny?

Nad tím ještě popřemýšlím, ale asi jo. Navíc patnáctého mám ještě narozeniny, takže něco vypíšu. Věřím, že kluci mi pomohou k pěknému dárku, kterým bude naše vítězství.