Na tribuně mu dělala společnost Radka Czudková, manželka trenéra opavských basketbalistů. Devětačtyřicetiletý herec, jenž exceloval v mnoha českých filmech, mezi něž patří třeba Samotáři nebo Jedna ruka netleská, se oděn do žlutého trička, vyjadřujícího přízeň domácím, mohl ponořit do sledování nádherného utkání, které nakonec Slezané vyhráli 58:55.
Po zápase neváhal, zamířil nad tribunu do restaurace a společně s několika dívkami přinesl do opavské šatny, kde se tou dobou, mimochodem, bujaře slavilo, kelímky naplněné pivem. S hráči pak slavil vysněný postup do semifinále.
Ivan Trojan byl doslova na roztrhání. Vyfotit se s ním chtěl prakticky každý. On sám se netají tím, že za vřelý vztah k Opavě a místnímu basketbalu může především velké přátelství s Petrem Czudkem.
„Já jsem jeho oblíbený herec a on je zase můj oblíbený basketbalista," usmívala se populární a za výkony v některých snímcích už i legendární osobnost českého hereckého světa.
Byly to nervy až do posledních vteřin, ale opavský celek nakonec zvítězil. Jak jste si utkání užil? Asi nemá smysl se ptát na to, komu jste fandil…
Výborný basket. Napínavý, dramatický, tvrdý. Rozhodující utkání, které vyhrála Opava, za což jsem rád, protože mým kamarádem je Petr Czudek a já jeho týmu fandím.
Vzpomenete si, kdy naposledy jste při basketbalovém utkání mohl být svědkem takové divácké kulisy?
No… (zamyslí se) je pravda, že takovou atmosféru na basketu jsem dlouho nezažil. Takhle to ale má být.
Není žádné veřejné tajemství, že k Opavě a zdejšímu basketbalu máte blízko hlavně díky přátelství s Petrem Czudkem. Můžete osvětlit, jak vlastně vzniklo?
Jsme velcí kamarádi. Naše přátelství vzniklo úplnou náhodou. Já jsem oblíbený herec Petra Czudka a on je zase můj oblíbený basketbalista. Vzájemně jsme to o sobě nevěděli. Tehdy v nějakém časopise o basketbale byl otištěn rozhovor se mnou, v němž jsem zveřejnil svůj obdiv k Petrovi.
On si to přečetl a jeho žena Radka zařídila lístky na mé představení v dejvickém divadle. Tenkrát jsme se poprvé osobně setkali. Od té doby uplynulo asi deset let a doteď jsme opravdu úhlavní přátelé.
Navštěvujete se i s rodinami?
Každý rok jezdím do Opavy na prázdniny k Czudkům a Petr zase jezdí na mé premiéry.
Znamená to tedy, že máte rád i Opavu?
Ano, mám. Opravdu jsem tady každý rok a pro mě osobně je to týden nejlepší dovolené.
Kromě Petra Czudka se přátelíte i s dalším význačným opavským sportovcem, jímž je záložník Slezského FC Lumír Sedláček. Kde jste se seznámil s ním?
Kromě toho, že jsem hrával basketbal, tak jsem i fotbalista. Lumír je taková náplava našeho velkého přátelství s Petrem Czudkem. Na druhé straně ale dobrá náplava (smích).
Měl jste někdy během své basketbalové kariéry možnost zahrát si proti Petru Czudkovi? Přece jenom jste hájil dres pražské Sparty.
Ne proti, ale spíš s… Vždycky ovšem šlo o takové sranda zápasy. Petr je mladší než já, takže na palubovce v soutěži jsme se nepotkali.
Působil jste jenom ve Spartě?
V dorostenecké lize jsem byl ve Vyšehradě a potom i ve Spartě. Celou svou kariéru jsem hrál proti Jirkovi Okáčovi. Nějakou dobu jsem nastupoval i s Michalem Ježdíkem. S touto generací basketbalistů jsem se potkával.
Jakým způsobem byste zhodnotil svůj vztah k fotbalu? Hrával jste za Union Strašnice B a pár druholigových minut se vám povedlo nastřádat i proti Ústí nad Labem v barvách svého milovaného klubu Bohemians 1905.
Fotbal jsem začal hrát až v sedmatřiceti letech, tedy v době, kdy jsem zjistil, že v basketu to jde už jenom dolů, dolů a dolů. Splnil jsem si takový svůj sen, že si zahraju fotbal na trávě.
Tvrdil jste, že s basketem to šlo ve vašem případě pořád dolů a dolů, ale před touto sezonou jste se zapojil do letní přípravy opavských basketbalistů.
Bylo to právě v rámci týdne, kdy s rodinou jezdíme do Opavy, a já nevynechám jedinou příležitost si zatrénovat s Petrem Czudkem.
Pokud budete chtít jména nejvěrnějších fanoušků Bohemky, stoprocentně padne i to vaše. Kdy jste jí byl vůbec poprvé fandit?
Bohemce fandím od čtyř let. Tehdy mě táta poprvé vzal na fotbal a já si vybral tento klub.
Chodíte na každý zápas?
Snažím se. Někdy se mi to ovšem kvůli mému povolání kryje s natáčením nebo divadelním představením. To je, mimochodem, případ tohoto víkendu. Bohemka hraje se Slavií derby. Na tomto utkání nemůžu být, protože jsem na zájezdu s dejvickým divadlem v Lounech.
(pozn. red.: rozhovor vznikal po zápase Opavy a Děčína, tedy v pátek 25. dubna.)
Petr Dušek
