Šestadvacetiletý playmaker ve slezské metropoli vyzrál v lídra týmu. Jeho umění udivovalo fanoušky, soupeře, trenéry. Hráč, kterého do Opavy přivedl David Klapetek a v diamant vybrousil Petr Czudek, byl klíčovým mužem Slezanů v tažení za senzačním bronzem.

Dával důležité koše, trefoval se z dálky, nepanikařil, v kritických chvílích svůj tým podržel. Ve dvou posledních klíčových zápasech sezony zaznamenal čtyřiapadesát bodů. Opavští se po jedenáctiletém čekání mohli radovat z medaile.

Když před šesti lety dorazil do opavské kabiny, málokdo tušil, v jak velkého hráče se vypracuje. Zprvu to až tak velká hitparáda nebyla, Jakub Šiřina na sobě tvrdě pracoval, trénoval individuálně a brzy kritiky umlčel. Pomohlo mu i to, že měl vedle sebe a poté i nad sebou Petra Czudka, jednoho z nejlepších rozehrávačů české basketbalové scény.

Poté, co Opava zvedla nad hlavy pohár pro třetí nejlepší tým v republice, hráči svého lídra nosili na rukou. Na Šiřinu zněla chvála ze všech stran. A jeho komentář? „Bronz je zásluhou celého týmu a ne Šiřiny," řekl skromně ostravský rodák.

Je jasné, že hráč tohoto kalibru v Opavě asi nezůstane, nabídky má, touží po něm i Nymburk. „Sám nevím, co bude, Opava je ale mou srdeční záležitostí," zdůrazňuje její dirigent.

Sezona skončila, ale opavský rozehrávač se volna nedočká, čekají ho reprezentační povinnosti a také jeden velký životní přestup. Šestadvacátého července vstoupí do svazku manželského se svou snoubenkou Kristýnou.

Opava má bronzové medaile, považujete to za dosavadní nejvyšší úspěch v kariéře?

Bezpochyby. Myslím si, že nejen pro mě. Až na Sokyho, který byl zvyklý v Nymburku na tituly, to je obrovský úspěch. Podle mě i Martin Gniadek bude letošní bronz řadit výše než ten loňský s Ostravou, kdy se navíc o třetí místo nehrálo.

Opavskou medaili navíc umocnila i atmosféra. V Opavě skoro vyprodáno, lidé dorazili za vámi i do Pardubic a oslavovali vás jako mistry…

Troufnu si říci, že kdybychom hráli třetí zápas v nějaké větší hale, tak přijede o dva autobusy fandů více. Ale i tak to bylo něco úžasného. My jim za to strašně moc děkujeme, protože nám u soupeře vytvořili domácí prostředí. Kdyby tam Pardubice neměly fotbalové fanoušky, tak by jim téměř nikdo nefandil.

Když jste v pátek srovnávali sérii na 1:1, rozhodla vaše trojková smršť. Neočekávalo se, že vám to bude padat i ve třetím zápase. Nakonec jste na úspěšnou střelbu z dálky navázali…

Ze začátku mi tam dvě střely nepadly. Pak jsem se ale dvěma trojkami chytil, a to se hned projevilo na psychice. Nebylo to ale tak silné procento celého týmu jak doma, ale i tak jsme dali více trojek než Pardubice.

Trenér Petr Czudek po zápase prohlásil, že Šiřina v pátek zahrál fantasticky, a myslel si, že tenhle výkon už nezopakujete, ale mýlil se, v úterý jste odehrál podle něj ještě lepší utkání. Taková slova, zvláště od bývalého vynikajícího rozehrávače, potěší…

Určitě to potěší. Jsem rád, že jsem mohl svým výkonem pomoci celému týmu. Za celou sezonní dřinu a výkony jsme si medaili jednoznačně zasloužili. Nevyhrál ji Jakub Šiřina, ale BK Opava. Já jsem rád, že jsem mohl pomoci.

Kdy jste vy začal věřit, že by tato sezona mohla být povedená?

Věřil jsem už od jejího začátku. Tým si sedl jak herně, tak lidsky už během přípravy. Měli jsme strašně dobrou partu. Když si to umí trenér nastavit tak, aby to fungovalo, což se mu povedlo, pak se to odrazí i ve výsledcích. Měli jsme drobné herní výpadky, ale když je sezona tak dlouhá a hráli jsme třiapadesátý zápas, tak to k tomu patří.

Celý ročník jsme zvládli fantasticky. Myslím si, že to, co se dělo letos v Opavě, se neděje v žádném týmu v české lize.

Až na Milutina Djukanoviče jste měli ryze český tým, myslíte si, že tohle mohlo také sehrát roli v tvorbě party v kabině? Po prohraném semifinále jste se ještě více semkli a brali zápas o bronz jako finále…

Pro nás byla série s Pardubicemi jako finále. Myslím si, že kdybychom v semifinále nenarazili na Nymburk, tak se o finále můžeme poprat. Bohužel to vyšlo takhle. Pro nás je ale třetí místo takové malé zlato. Určitě si tuto placku užijeme a pořádně ji oslavíme. A k té skladbě týmu my a Prostějov jsme dokázali, že k medaili se dá dojít i bez cizinců.

V Opavě jste hrál s Michalem Čarneckým, byli jste srovnáváni. Nyní jste nastoupili jako soupeři a tenhle minisouboj vyzněl jasně pro vás…

Řeknu to takhle, série s Pardubicemi byla o celém týmu a ne o Šiřinovi. Tím, že mi sedly poslední dva zápasy, tak to tak vypadá, ale má na tom zásluhu celý tým.

Považujete tuhle sezonu jako svou nejúspěšnější v kariéře?

Bezpochyby určitě.

Bylo to dáno i tím, že se vám vyhýbala zranění?

Sehrálo to roli. Nějaká drobná zranění mě potkala, ale nebylo to takového rázu jako loni, kdy jsem si dokonce zlomil žebro, navíc jsem neměl ani žádný těžký výron.

Těžil jste vy osobně z toho, že trenér Petr Czudek byl za své aktivní kariéry vynikajícím rozehrávačem?

Mohl mi jako rozehrávač nějaké poznatky předat. Radil mi, jak mám některé věci řešit, předal mi spoustu zkušeností. Pro mě to byla obrovská pomoc, mohl jsem pod ním výkonnostně růst. Jsem rád, že jsem mohl pod takovým trenérem hrát. Stejně tak si v úvodu mého opavského angažmá po jeho boku zahrát.

Tuhle otázku jsem vám už pokládal v minulosti, ale zeptám se nyní trochu jinak. Berete tenhle bronz jako satisfakci směrem k Ostravě, která se vás před lety lehce zbavila?

V Ostravě se drží stále stejné filozofie, sázejí na Američany. Přitom v klubu mají řadu talentovaných hráčů. Je to o tom dát jim šanci, pracovat s nimi, a ne jenom kupovat laciné Američany pro okamžitý úspěch, aby si tam za pár set dolarů šli nahánět statistiky.

Jsem nyní strašně rád, že jsem udělal ten krok a odešel tehdy z prvoligového mančaftu Ostravy do druholigové Opavy, která bojovala o postup. Bylo to moje nejlepší basketbalové rozhodnutí v životě.

Velkým vaším hnacím motorem je rodina, která vás podporuje, jezdí na každé zápasy…

Tahle medaile patří taky jim. Je pro všechny, co mě podporují rodina, snoubenka, fanoušci, prostě všichni.

Vašim spoluhráčům sezona končí, vy budete mít ještě povinnosti u reprezentace. Souhlasíte s tím, že play-off vám ještě více otevřelo dveře do národního týmu?

Jedu na reprezentační kemp porvat se o místo v týmu, který bude hrát kvalifikaci. Věřím si, že na to mám, a budu se snažit to trenérovi dokázat. Bohužel mě to bude stát dovolenou, svatební cestu, ale to je oběť, kterou rád podstoupím.

Co bude v létě? Je jasné, že Opava vám je už malá…

Rád bych vám to prozradil, ale fakt nevím.

A stále platí to, že v Česku byste kromě Nymburku nikam jinam nešel?

Je to tak. V Česku pro mě nepřipadá žádný jiný tým v úvahu. Opava je pro mě srdeční záležitost. Vždy se budu do Opavy rád vracet a věřím, že si za tenhle klub ještě zahraju.