Posledně jmenovaný také v minulosti pracoval na klubové úrovni, když vedl například liberecké Kondory nebo pardubickou Beksu. Čtyřiačtyřicetiletý kouč se do Opavy vracel rád. „Nejenže se nám vždy v Opavě i dařilo, tak je tady i vynikající basketbalové prostředí," řekl Jan Slowiak, více se pak rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Můžete prozradit důvod vaší dvoudenní návštěvy v Opavě? Týká se basketbalového mládežnického projektu?

Nejedná se o žádný velký projekt. Při nástupu Ronena Ginzburga do funkce hlavního trenéra mužů byl jeden z jeho prvních nápadů, že bychom spolu navštěvovali různá města v republice, kde má basketbal vzestupnou úroveň, kde se rozvíjí více přípravek s větším počtem dětí.

Opava je asi páté místo, kam jsme dorazili. Díky tomu, že se momentálně velmi zaměřila na rozvoj basketbalového potěru a má velice výborná čísla dětí v přípravkách, je pro nás hodně zajímavá.

Jaké dojmy máte z opavského basketbalu?

Dojmy jsou samozřejmě takové, že největší pozitivum je široký výběr dětí. Žákovské i dorostenecké kategorie jsou limitovány počtem kvalitních hráčů, ale to není nic proti ničemu. Půjdou stoprocentně nahoru díky velké základně.

Ta je základem k tomu, aby šel náš basketbal celkově nahoru. Jsem strašně rád, že taková místa jako Opava existují.

Opava rozjela projekt s basketbalovými přípravkami ve školách…

V Ústí nebo Klatovech dokonce existují projekty s mateřskými školami, ale to je úplný extrém. Příjemný je počet dětí a škol, v tom je Opava úplně nejdál. Zaplaťpánbůh za každý takový klub. Určitě je to správný a chytrý projekt, jinak by basket neměl za chvíli kdo hrát.

Jak celkově vnímáte mládežnický basketbal v republice?

Upřímně, na šíři základny to není až tak špatné. Šíře základny je první velký limit. Druhý je, že neumíme talenty úplně doobrobit do finálního, optimálního stadia. Trvá někdy až příliš dlouho, až si mladého hráče mužský tým upraví, některé kluby to třeba vůbec neumí. Chce to v tomto směru změnu a nový impulz.

K dobré výchově mládeže potřebujeme i kvalitní trenéry, je jich nedostatek?

Samozřejmě že trenérů je nedostatek. Ale zase na tom nejsme tak špatně. Máme kvalitní trenéry, jde o to spíše sjednotit filozofii a táhnout za jeden provaz. Navíc si myslím, čím více půjde do basketbalu peněz, tím se objeví i více trenérů. Jsou to spojité nádoby.

Připravuje se projekt na vzdělávání trenérů v kategorii minižáků a žáků. To znamená nejenom pro vrcholové trenéry, což je dobrý prvek k tomu, aby se trénování sjednotilo.

Vaše návštěva Opavy se skládala ze dvou dnů, můžete trochu specifikovat její program?

Během prvního dne jsme viděli vedení tréninků, které klub připravil, kdy šly jednotlivé kategorie, jedna podruhé za sebou. Večer jsme měli schůzku s trenéry, kde jsme se jim snažili jejich práci zhodnotit, snažili jsme jim říci, co by mohlo být z našeho pohledu lepší.

Druhý den dopoledne jsem měl schůzku se zástupci Opavy a Ostravy na téma regionální kooperace. Odpoledne jsme se pak sami aktivně zapojili do vedení tréninků.

Řekl jste, že na schůzce s trenéry jste rozebírali jejich práci, třeba i věci, které by se měly zlepšit. Můžete být konkrétnější?

Vždy je co zlepšovat. Kdybyste se podíval na můj trénink, tak mi řeknete postřeh, který mě může zaujmout. Pohled z venku je první věc. Pan Ginzburg měl docela dost popsaných papírů jak pozitivními poznámkami, tak věcmi, které by se mohly zlepšit. Více bych to ale nerozebíral, ale pozitivní věci převažovaly.

Pojďme nyní k vaší osobě. Máte v hlavě zápas, který vám utkvěl v paměti, když jste v Opavě vedl nějaký tým?

Paradoxem je, že mám vzpomínku na utkání ještě z první ligy, kdy jsem trénoval liberecké Kondory. Bylo to v sezoně, kdy jsme postupovali do Mattonky, tehdy měla ještě první liga docela konkurenční prostředí.

Opava tehdy pod trenérem Davidem Klapetkem budovala tým, který se stal základem toho, co hrál pak v nejvyšší soutěži. Nám se tady podařila vyhrát koncovka, kdy jsme celou dobu vedli a v závěru si nechali doskočit dvě šestky po sobě a z té druhé nám dal z rohu takový neuvěřitelný komín přes vysokého obránce Michal Čarnecký.

Domácí začali oslavovat, do konce chyběly 3,5 vteřiny, já neměl time. Nakonec jsme se na tři přihrávky dostali na druhou stranu a Kraus těsně před klaksonem zasmečoval. To se málokdy povede, protože kdybych si time vzal, tak v životě takovou akci neuděláme.

Takže se do Opavy vracíte rád…

Mám na Opavu dobré vzpomínky, zaprvé mám rád zdejší halu, když jsem zde jezdil, vždy jsem si říkal, že konečně jedu do basketbalového prostředí. Navíc relativně se většině mých týmů v Opavě dařilo. Jsou pak jiná města, kam mě to zrovna netáhne.

Dlouhá léta jste pracoval na klubové úrovni, nechybí vám trénování?

(usměje se) Začíná mi chybět. Kompenzuji si to tím, že trénuji malé děti, ale to není ono.

Kdyby přišla nějaká nabídka, je to vůbec vzhledem k vašemu vytížení reálné?

Momentálně to asi ani nejde. Jsem vázaný smlouvou, zadruhé jsem rozjel nějaké projekty, zda budou úspěšné, se ukáže za dva tři roky. Tím bych si měl sám sobě dokázat, že jsem uměl basketbalu nějak pomoci, že to nebylo úplně marné mě do té pozice dát.

Samozřejmě na druhou stranu, velmi pozorně soutěž sleduji, chci být v obraze, to říkám otevřeně.